GÄA - Auf der Bahn zum Uranus (1974)

Zapomenutý klenot německé rockové scény 70. let.

Úvodní "Uranus" nás zavede va cizí vesmírnou loď, ze které se pod drobnohled bere planeta Země. Jací jsou vlastně pozemšťané? Jak by na nás vlastně nahlížela mimozemská civilizace? Vládne světu pouze násilí a destrukce? Tyto otázky si Gäa pokládá v téměř desetiminutovém spacerockovém eposu, ve kterém tichá instrumentálně-mluvená pasáž graduje v mohutným rockový refrén a po několikaminutovém instrumentálním intermezzu opět nabírá na intenzitě až do závěrečného refrénu.

Následuje "Bossa Rustical", instrumentálka ve španělském duchu, která začíná vybrnkáváním na španělku, ke které se postupně přidává basa a bicí a nakonec i elektrická kytara. Velice rytmická, chytlavá a pěkně zahraná věc.

Další, poměrně klidná a nekomplikovaná skladba "Tanz mit dem Mond", je podmalovaná klavírem a sborovým zpěvem a nese se příjemně až k prostřední, rockové části. Poté se opět uklidňuje a v poklidu spěje k druhému vyvrcholení.

"Mutter Erde" má asi nejchytlavější refrén z celé desky ("Hello, Mutter Erde frisst ihre Kinder..."). A také velice groovy rytmus a kytarový riff. A opět ty změny rytmů! Vynikací a velmi svěží rockový nářez, můj favorit na tomto albu.

Následuje potemnělá, atmosférická věc "Welt im Dunkel" (Svět v temnotě), která už charakteristicky nabírá na intenzitě až k rychlému hardrockovému finále.

Závěrečný instrumentální opus "Gäa" opět graduje a mění rytmy a po několika minutách je přerušen pasáží, ne nepodobné úvodní "Uranus", takže se po (ne)dlouhém letu opět pomyslně vracíme na kosmickou loď a nasměrováváme ji domů, to jest na planetu Uran.

Album "Auf der Bahn zum Uranus" je prvotřídní ukázkou německého Krautrocku sedmdesátých let. Je škoda, že kapela se už nikdy nevrátila k nahrávání a z jejího dalšího působení zůstaly pouze střípky v podobě alba "Alraunes Alptraum".
reagovat