Oldfield, Mike - Q.E.2 (1980)

Bylo pro mě obrovským překvapením, když jsem zjistila, jaký potenciál by mohly mít Oldfieldovy desky i v dnešní době. Jako by to byla předzvěst dnešní moderní hudby - ovšem v odlišném kabátu, také s poměrně dlouhou stopáží.

První stopa první strany desky. Dle mého názoru je to ten úplně nejlepší moment. "Taurus I" na vás "vybafne", zaryje se pod kůži, a pak se už nepustí. Je to velmi živelná skladba, kterou bych se nabála nazývat přímo opusem. Neskutečně graduje a člověk se nestačí divit, že právě uběhlo celých deset minut jeho života. Prostě paráda.
Přechod k druhé skladbě, která nese název "Sheba", ve vás může vyvolávat zvláštní pocity. I u mě to tak bylo. Nicméně po chvíli je opět jasné, že deska, která si zatím stojí výborně, pokračuje ve své tradici nadále... Chytlavý refrén, sice už se zde nedá mluvit o nějakém opusu, spíše o písni do tehdejších ne úplně mainstreamových rádií, ale pořád si u ní posluchač pokyvuje hlavou.
Tradiční africké bubny, které občas takříkajíc vyhodí ostatní nástroje (což by se u profesionálně nahrané, uznávané desky nemělo stát) nám oznamují začátek nové stopy, kratičké skladby jménem "Conflict", která je, když pominu počáteční rozpaky, ucházející a na pozici hned za "Shebou" nepůsobí ani lacině, ale ani jako masterpiece.
První stranu završí "Arrival", píseň původně od ABBY, kterou si mistr Oldfield přearanžoval k obrazu svému. Je to dobrá oddechovka, žádné velké umění se tady nekoná. I tak si ale dovolím tuto skladbu vyzdvihnout, jelikož se na uzavírání první strany vinylu výborně hodí a v daném kontextu dává smysl. Amen.
Druhá strana a pohodová, snad až kouzelná "Wonderful Land" připomíná, že život ještě dává smysl... Překvapivě naivní, ale veselá skladbička s velmi specifickou atmosférou. Když ale lovím v paměti další části QE2, vybaví už se mi pouze další vyjímečný stejnojmenný opus. Nic víc, nic míň. To svědčí o tom, že druhá strana je mírně zastíněna, nebo snad až nevyvážena neoddiskutovatelnou genialitou strany předchozí.

Deska, která mě přesvědčila o tom, že ani syntezátory a kapánek elektroniky nikdy neuškodí. Větší dávka progrese se dala zaznamenat sice jen u "Taurus I", ale i tak musím uznat, že tímto se Oldfieldovi otevřely dveře do mého srdce.
reagovat

Queen Elizabeth 2. Píše se rok 1980 a Mike Oldfield vydává další album- podobné předchozímu, podobné následujícímu a přece velice dobré. Další nečekané nápady, další porce kouzelných melodií. Celé je instrumentální (když pominu zpěv ve skladbě Sheba, který má čistě fonetický význam a nedává smysl).
Přijemně se to poslouchá. Možná i proto, že Oldfield tu nehraje jen sám na sebe, ale větší prostor tu dostávají i jeho spoluhráči- Oldfield Group se kterými koncertuje. A kdo viděl z toho období nějaký koncert tak musí uznat, že se to dá poslouchat. Za vrchol považuju právě již zmíněnou skladbu Sheba s hostujícím Philem Collinsem (jo tím). Jen málo z toho co Oldfield stvořil mám raději.
No a druhý vrchol alba- ano správné finále- je pro mě QE2. Už dlouho předlouho uvažuju nad tím z kama ten konec znám, co mi to připomíná. Středověký motiv typu Porstmouth nebo In Dulci Jubilo.
Když si vedle toho postavím dvě bezchybné coververze a to Arrival od ABBY a Wonderful Land od The Shadows nebo některé momenty z Tauru 1 (ten mi jinak místy příjde stejně jako Conflict docela umělý a strnulý)a dvě krátké skladby Celt a Molly, tak mi z toho vyjde dost dobré album. Řazeno rozhodně k tomu lepšímu co Mike Oldfield vydal.
reagovat