Dust - Hard Attack (1972)

V jednom rozhovore gitarista Richie Wise prezradil že sa im síce nahrávanie prvého albumu zdarilo a s hudbou boli všetci členovia spokojný no nebolo to to pravé orechové keďže štúdio v ktorom sa zrodil prvý album nebolo technicky vybavené podľa ich predstáv. Pri nahrávaní druhého albumu sa však štúdio vynovilo. Jeho a basgitaristu menom Aarson začala baviť práca producenta. Nakoniec sa nimi stali. Basák si napríklad zapisoval party ktoré sa nahrali vymýšľali nové aranžmá a pestrejšie vypĺňali obsah skladieb. Kenny Aarson v jednom rozhovore prezradil že na prvom albume sa všetci traja snažili vydať zo seba maximum, každý z nich chcel byť líder chceli hrať ako Cream, Hendrix Experience či Jethro Tull... Avšak na druhom albume sa viac sústredili na postprodukciu a prepracovanosť skladieb. Prvý album je heavy rocková šialenosť druhý zase fantastický melodický rock plný fantázie čo s tejto skupiny robí jedno z najzaujímavejších zabudnutých zoskupení aké kedy v sedemdesiatich rokoch hrali( a hralo ich vtedy zaujímavú hudbu viac než dosť).

Originálnosť a zaujímavá hra s melódiami, uvoľňuje v poslucháčovi fantáziu. Pridané sláčiky a klávesy k zaužívaným gitarám a bicím nástrojom tento dojem spolu s barbarským obalom ,ktorý predbehol Molly Hatchet o pár pekných rokov, iba zosilňujú. Niektoré momenty zapadajú do progresívneho rocku no v kontextu celej nahrávky sa to týmto žánrom nedá nazvať. Keďže to svojim spôsobom zapadá do všeličoho možného, Hard Rock, Proto Metal (niektoré zahraničné recenzie uvádzajú dokonca Southern rock ale v tomto sa určite mýlia, jedna country skladba s z nich južanov nespraví) atď.

Pri počúvaní tejto ale aj druhej nahrávky, mi proste nejde do hlavy ako je možné že sa títo maníci nedostali svojou vysoko kvalitnou hudbou ďalej. Proste zapadli v čase a priestore. Do akého takého povedomia sa dostali iba prostredníctvom reedície, aj to iba veľmi úzkemu kruhu ľudí. Úprimne povedané tejto nahrávke nechýba absolútne nič.. Ani jedna s skladieb netrpí žiadnou chybou, žiadna vata, proste nič. Nachádzajú sa tu pomalé akustické krehké skladby takisto aj hard rockové monumentálnosti ako posledná Suicide. Ktorú považujem, a to vôbec nepreháňam, za jednu s najlepších rockových (a neprávom zabudnutých) skladieb histórie.

Je tiež zaujímavé že pri zmienke PROTO-METAL (Proto metal sa definuje ako metalová hudba ktorá sa hrala pred tým než sa tento pojem začal bežne využívať) Sa táto skupina nachádza v horných priečkach takmer vždy spolu zo skupinami ako Sir Lord Baltimore, Cactus, Leaf Hound, Buffalo, Toad a ja neviem ešte s akými skupinami ktoré hrajú na MAX volume. Svojou netradične obrovskou pestrosťou je tento a prvý album skupiny Dust jeden s mojich najobľúbenejších nahrávok vôbec..

reagovat

Snake @ 02.05.2014 08:03:02
Na progboard chodím už pár let a za tu dobu se tady na Dust sešlo tolik chvály, že se tomu nedalo dál čelit. Včera jsem si na AllMusic poslechl pár ukázek a cd objednal. Jest to nějaké nové vydání, z roku 2013, s tmavě modrým coverem. Předpokládám, že půjde o "dva v jednom", tedy obě alba na jednom nosiči. Nu, těším se. Dodací lhůta je sice dlouhá, ale co se vleče, neuteče..

gunslinger @ 02.05.2014 08:07:13
áno je to 2 in 1. Zlá kúpa to rozhodne nebola.

Snake @ 02.05.2014 08:11:59
..Svým způsobem mám tahle vydání rád. Šetří místo v policích..

Jedna z nejskvělejších hardrockových nahrávek, co jsem kdy slyšel…
Ačkoli rovněž o rok starší eponymní debut amerického tria jménem DUST je velice podařený, teprve tenhle druhý a bohužel taky poslední počin dosáhl tak závratných výšin, že za sebou (anebo přesněji – pod sebou) zanechal mnohé vrcholy skupin zvučnějších jmen.
Opravdu, album bez nejmenší chybičky; dokonalé skloubení drsné dravosti s jemnou (až něžnou) melodičností.

Po nabroušené, střídáním nálad prošpikované, úvodní Pull Away/So Many Times, přichází poklidnější procházka, v podobě Walk In The Soft Rain, po níž následuje pomalá, skoro popíková nádhera, klávesami (včetně těch klavírních) a smyčci podbarvená Thusly Spoken, aby první strana desky skončila ještě drsněji, než začala, výtečnou „hrubostí” Learning To Die.

V podobném duchu se zahájí i na druhé straně, a pátá skladba All In All tvrdě „odrockuje”, aniž by se zapomnělo na melodie a zklidňující pasáže. Pak je tu „country-houslemi” ochucené zpomalení v I Been Thinkin, po němž nás probere instrumentální Ivory, kde si znovu můžeme vychutnat um všech tří muzikantů; od parádních bicích, přes výraznou basu, až po vynikající kytaru – ať už riffující, nebo sólující… Opět se objeví lehký závan country v příjemné How Many Horses – co by se taky ke koním lépe hodilo? Teď už zbývá jen poslední Suicide, která nekompromisně připomene, že máme co do činění s partou tvrdých rockerů, a že tady, i přes občasné zpomalení a sladké melodie, není místo pro měkkoty a padavky.
Závěrečné vybrnkávání s názvem Entrance (na obalu neuvedeným) jako by říkalo, že se stejně vše v PRACH obrátí…
reagovat

hejkal @ 05.11.2013 07:24:45
Áno, recenziu na Dust si vždy rád prečítam. Vďaka.

pito63 @ 05.11.2013 07:44:19
Tiež som si veľmi obľúbil skupinu Dust a s chuťou prečítal recenziu na tento hardrockový klenot.
Cossack, vďaka za "Hard Attack"!

Cossack @ 05.11.2013 18:04:05
Zravím, chlapi, a díky za ohlas! Už jsem tuto „zaslouženou pochvalu” měl nějakou dobu v plánu, tak na ni konečně došlo…
P. S. A Piťo, dík za rychlou opravu. ;-)

dolycentrum @ 05.11.2013 18:34:54
...tak tuto ''zasluzenu pochvalu'' mam uz v hladaciku nejaky cas.Teraz sa v revire objavil vinyl a tak ma to spocitane vdaka Tvojej navnade.Pod dakovny list sa podpisujem v plnom zneni a tesim sa na dalsiu skvelu trofej v zbierke ''parohacov''...

Cossack @ 05.11.2013 19:23:56
Dollyš, věřím, že nebudeš litovat (je to vážně povedené album)!
Kdybych měl možnost, hned bych si pořídil původní vydání – gatefold s texty a fotkou skupiny…

Keď sa v brakovom literárnom žánri Fantasy vytasia meče a svalnatí geroji plánujú krvavú kúpeľ (nie svoju, všimnite si, ako sa taký rezník vždy vyhýba osobnej hygiene), pookreje každé nemetrosexuálne srdce a človek sa nevie dočkať, až začnú lietať vzduchom uťaté končatiny. A podobne pôsobí na poslucháča hard rock na albume Hard attack.

Hneď úvodné intro je kúzelné, akoby nejaký minstrel navodzoval atmosféru rytierskeho klania v mene nejakej romantickej situácie (miesto obvyklého znásilňovania), čo však rýchlo zmetie bojová vrava. Pull away/So many times ponúka toľko prehnaných emócií v kombinácii so smrtiacou jazdou, až sa bez najmenšieho zaváhania dostala na prvé miesto v mojej obľúbenosti skladieb od Dust. A je to práve kombinácia akustiky a elektriky, čo robí z tohto diela ten pravý howardovský mlynček na mäso. Jeden za druhým nasledujú mohutní barbari (Vikingovia, bojari, ako chcete) do nekompromisného boja o priazeň poslucháča (Walk in the soft rain, Learning to die, All in all, Ivory). Masakrujú sa v duchu dobrodružných príbehov, ktoré sme ako deti milovali a ako dospelí o nich snívame vždy, keď nás otravujú tie prízemné červy navôkol, v kanceláriách, úradoch, obchodoch a pod. Kto si nevychutnal poriadny masaker za znenia sláčikov, ten pravdepodobne neholduje béčkovým filmom. My, normálni degenerovaní konzumenti dekadentných žánrov, sa danému javu potešíme v Thusly spoken. Nechýbajú ani clivé spomienkové chvíľky (I been thinkin’, How many horses), kedy jednooký oprotézovaný hrdina spomína na všetkých svojich druhov, ktorí už sú na druhom svete. Nečudo, že sa to celé končí samovraždou. Suicide nie je práve prívetivý kúsok, harakiri je pekne drsná záležitosť.

Dokonané a dokonalé dielo, ktoré ponúka všetko, čo si hard rockový fanúšik kedy vysnil.

P.S. Obal poteší každého priaznivca Franka Frazettu.
reagovat

diesbies @ 03.09.2012 09:32:00
Zdravím, hejkale
Napsals to moc pěkně a vtipně- nikdy jsem Dust neslyšel, ale Tvá recenze mě navnadila- a navíc, pro tydlety tria mám slabost.

gunslinger @ 03.09.2012 09:46:41
veľmi silný album sú tu veľmi silné skladby ako Learning To Die, Pull away/So many times, Suicide.
tá posledná zmienená je taká brutálna že som sa ju naučil hrať podľa môjho hluchého ucha jedna s najlepších hardrockových skladieb všetkých čias a nezveličujem >> odkaz

hejkal @ 03.09.2012 10:56:17
Som rád, že sa tento skvost pravdepodobne bude šíriť éterom aj naďalej.

gunslinger @ 03.09.2012 11:12:19
hejkal old 70´ rock sa šíri hlavne vďaka dnešným kapelám ktoré vedia čo je dobré >> odkaz
>> odkaz
>> odkaz

Cossack @ 28.07.2013 10:39:45
V 80. letech mě na burzách upoutal skvělý obal a začal jsem pátrat po informacích o domnělé metalové kapele; po zjištění, že jde o hard rock, můj zájem opadl. Když jsem se potom k nahrávce zhruba za (necelých) deset let znovu dostal, poznal jsem svoji chybu!

Ale, jak se říká, nikdy není pozdě…
(Jen si tohle skvělé dílo užívám o několik let kratšeji.)