Profil uživatele Tanmut
Recenze:
Iron Maiden / Piece of Mind
| 2009-06-10 | Veskrze prosté - moje nejoblíbenější album od Maiden.
Už od prvních taktů postřehneme jasně, že bubnování čerstvě přibyvšiho Nicka je jaksi "nerovné" a velice osobité, což v budoucnu kapele jen prospěje.
Vedle velepovedených metalových vypalovaček (Flight Of Icarus, The Trooper, Where Eagles Dare) stojí méně povedené, přesto výborné, kvapíky (Die With Your Boots On - za pozornost stojí cover verze finské speedové, jinak spíše bezvýznamné, kapely Sonata Arctica -, Sun And Steel) a jedna... hmm, přeexponovaná: Quest For Fire; zde rve Dickinson uši.
Takto nadprůměrné album zvedají do pro mne oblačných výšin skladby, kde kapela prohloubila atmosféru a dala vystoupit své epičnosti (bez všech negativních konotací, které tomuto slovu ve spojení s heavy metalem přiřadili Manowar).
Dickinsonovi jeho Revelations sedí přímo na tělo a pěvecky naprosto exceluje.
Still Life se svým krásně hrůzným příběhem mě vždy pohltí.
A pak samozřejmě Duna. To Tame A Land. Ne nadarmo o ní sám Harris prohlásil, že je to nejlepší skladba, co kdy napsal. Hypnotický úvod, bicí evokující vzduchem vířený písek, procítěné deklamace Dickinsona, které dokonale vygradují v poslední strofě, několikaminutová instrumentální dohra; to vše pod jhem všudypřítomné basy. Dokonalé.
Resumé: První odstavec.
» ostatní recenze alba Iron Maiden - Piece of Mind
» popis a diskografie skupiny Iron Maiden
Meat Loaf / Bat out of Hell II: Back into Hell
| 2009-06-06 | Nehorázně kýčovité, nehorázně patetické, nehorázně nabubřelé, nehorázně neprogresivní. Nehorázně skvělé.
Od první (u níž díky mediální politice bývá posluchačstvo ošizeno o skvělý přednes Lorraine Crosby, a dobře jim tak) do poslední skladby jízda plná melodií, kterých se člověk nezbaví; popových písniček (v rockovém podání), našponovaných teatrálním maximalistou Jimem Steinmanem do olbřímých délek; sytého a příjemného Meat Loafova vokálu a pohodové atmosféry.
Nad takovým albem se nepřemýšlí, nad takovým albem se notuje.
» ostatní recenze alba Meat Loaf - Bat out of Hell II: Back into Hell
» popis a diskografie skupiny Meat Loaf
Within Temptation / The Silent Force
| 2009-06-06 | Within Temptation nahráli Mother Earth II. Toliko k objektivním faktům. Protože v tomto případě je mi to úplně jedno.
Taky vám vadí intra pojmenovaná Intro?
See Who I Am je taková obyčejná, že v hlavě utkví, chytí, ale pustí. To Jillian (...) se drží podstatně pevněji, ačkoli ze zjevných příčin evokuje německé synthpopové šampónky Modern Talking.
Stand My Ground je o něco povedenější alternativa Caged s nádherně vyprseným klipem. It's The Fear je o něco nepovedenější alternativa Dark Wings. A Angels se taky krásně nese.
Zbytek? Zbytek je pro mě prostě zbytek alba. Skladby, které si rád poslechnu, ale nikterak se nad nimi nepozastavím; nezasáhly tu správnou strunu.
To album se dobře, místy výborně, poslouchá, ale oproti svému předchůdci je nápadité jako název intra.
» ostatní recenze alba Within Temptation - The Silent Force
» popis a diskografie skupiny Within Temptation
Iron Maiden / The Number of the Beast
Začneme tím nejlepším. Children Of The Damned a Hallowed Be Thy Name patří mezi nejlepší skladby, co kdy Harris napsal a Dickinson nazpíval.
Pokračujme tím nejhorším. Že Total Eclipse se na původní verzi nenacházela, byla jednoznačně pozitivní věc - poprvé jsem ani nechtěl věřit, že takovou, ne moc povedenou rockárnu americké střihu sešila krejčovská panna. Gangland je dobrá skladba na špatném albu, mezi špatnými skladbami - dramaturgický kopanec; Run To The Hills je zase tak nehorázně přeceňovaná, že ačkoli nepostrádá kvalit, příčí se mi ji hodnotit v rámci alba kladně.
Tři ostatní skladby jsou vesměs nadprůměrné až výborné metalové klasiky; Akátová 22 stojí bokem, jako výborná, byť slepá, ulička vývoje kapely.
» ostatní recenze alba Iron Maiden - The Number of the Beast
» popis a diskografie skupiny Iron Maiden
Iron Maiden / Killers
Nevím, proč mi tato deska přijde jako kolekce písní, než album, ačkoli oplývá tematickým duchem.
Po výtečném intru Di'Anno začne halekat Wrathchild a zavane mírně a naposledy punkový odér.
Murders In The Rue Morgue pohýčká úvodem a potěší skvělým tahem. Dál, nerad bych to zval vatou, se seskupily skladby krapet nevýrazné, snad nedotažené, uspěchané. Zlomí se to až u titulní klasiky Killers, která z další heavy metalovou parádou Purgatory, rámuje, co do kouzla křehkosti se Strange World srovnatelnou krásu Prodigal Son. Zvláštně sentimentální kousek.
A tak dále, a tak dále...
» ostatní recenze alba Iron Maiden - Killers
» popis a diskografie skupiny Iron Maiden
Iron Maiden / Iron Maiden
Když jsem to album jako předpubertální posluchač Black Sabbath slyšel poprvé, zarazil mě ten zvuk, ten zvuk, který mi s rokem 1980 vůbec nepasoval (v relaci se zvukem BS v letech sedmdesátých); tehdy jsem si říkal: "To jsou nějací metaloví Beatles."
Nějaká ta léta uplynula a dost věcí se vyjasnilo.
Za prvé: The Beatles.
Dále: Nikdy nebudu mít rád studiovou verzi Running Free (živě je to skvělá hitovka, protože punk), protože punk nemusím. Další punkovka Sanctuary mi sedí.
Všechny skladby zde, pod kterými je podepsán samotný Harris, jsou úžasné metalové perly.
Remember Tomorrow a Strange World jsou nádherné balady.
Bruce Dickinson nikdy nezazpívá Remember Tomorrow tak dobře jako Di'Anno.
Vždycky si tenhle skvostný debut rád pustím... a přeskočím Running Free.
» ostatní recenze alba Iron Maiden - Iron Maiden
» popis a diskografie skupiny Iron Maiden
Accept / Balls To The Wall
Předchozím albem vybouřeni, zde vybrousili Accept své pojetí heavy metalu do briliantu [Briliantový brus má kulatý obrys a skládá se z koruny (32 faset + tabulka) a pavilonu (24 faset + možná kaleta].
Po naprosto fantastické, perfektně vygradované titulní hymně si Accept neodpustili další halekačku. Byť propracovanější a citelně muzikálnější než Son Of A Bitch je pro mě London Leatherboys jedinou slabinkou alba. Jako pocta britským metalovým spolkům, budiž.
Udo jako správný pracant zapracoval i na svém vokále a dokázal do každé skladby vtisknout celou řádku emocí, aniž by to působilo křečovitě, a to je jeden z důvodů, proč mám ty střednětempé, vypjaté skladby tak rád.
Až melodická a energická šleha Losers And Winners nakopne kapelu do vyšších otáček a oddělí Guardian Of The Night od svých soutempovců. Na závěr už jen příjemné pohlazení zimních snů.
(5-ti hvězdičkami hodnoťte, prosím, opravdu jen výjimečná alba) a tohle je výjimečné heavy metalové album.
» ostatní recenze alba Accept - Balls To The Wall
» popis a diskografie skupiny Accept
Accept / Restless And Wild
Neklidně a divoce zde Accept definitivně definovali... svůj styl.
Vtípek na začátku výborné metalové rubanice Fast As A Shark se později stal oblíbeným leitmotivem jiných jmen německé metalové historie (za všechny Helloween a jejich Starlight).
Dál se do kovových plátů buší tvrdými kameny a vylupují se z toho další chytlavé kousky - titulní skladbou počínaje, Don't Go Stealin' My Soul Away konče.
Princess Of The Dawn. Pokud by po Accept měla zůstat jediná skladba, pak tato. To je ten oheň z obálky, který hřeje a hypnotizuje.
Pokud by po Accept mělo zůstat jediné album, pak to další.
» ostatní recenze alba Accept - Restless And Wild
» popis a diskografie skupiny Accept
Accept / Breaker
A řinčí se dál. Accept vysoustružili další desku, která zcela plynule navazuje na předchozí, zde už se však dá v klidu hovořit o heavy metalu.
První tři vypalovačky správně hrozí, Can't Stand The Night dík Udovu skřípaní nezní nasládle a prozatím se album poslouchá náramně.
Dojem mi kazí "Son Of A Bitch", tehdy to prý kontroverzní skladba; dosti nudná halekačka na můj vkus, u kdejaké punkové kapely by vyzněla líp. "Burning" opět naskočí na lepší metalovou vlnu, a zbytek alba už jen tak nějak uplyne.
Album skvělé pro svou dobu, pro svůj feeling. Zásadní kusy teprve přijdou.
» ostatní recenze alba Accept - Breaker
» popis a diskografie skupiny Accept
Within Temptation / Mother Earth
Nemohu říct, že bych zcela chápal, proč se zde nalézají Within Temptation, stejně jako jsem to svého času nedokázal plně vstřebat u Uriah Heep (ačkoli zde je to mnohem méně pochopitelné), nicméně ignorovat je kvůli tomu nebudu.
Matka Země je po všech stránkách skvělé popové album. Chytlavé melodie, nekomplikovaná rytmika, zapamatovatelné refrény, správná dávka kýče i patosu a v neposlední řadě velmi pohledná zpěvačka. Fakt, že Holanďané vše zabalili do gothic metalového pláštíku s bombastickými aranžemi, je druhotný.
Sharonin hlas je kouzelný, přesto mi z něj běhal mráz hrůzou po zádech, když jsem ji slyšel na projektu Avantasia. Ve své domovské kapele ji však nikdo nenutí držet se jedné uširvoucí polohy, proto je každá skladba barevnou ukázkou jejího pěveckého umění, ať již v příjemně patetických hymnách (Mother Earth, Caged), patetických vypalovačkách (Ice Queen, Dark Wings) nebo [tady se to slovo nehodí] subtilních baladách (Never-Ending Story, In Perfect Harmony). Někomu to může rvát uši pořád...
Album je to vpravdě skvělé, ovšem pro progresi čehokoli jiného než Within Temptation zásadní asi jako čajový pytlík. U kapely za 5, pro zdejší prostředí tak možná za 3, což mid dává skvělou příležitost blýsknout se svými aritmetickými schopnostmi. =
» ostatní recenze alba Within Temptation - Mother Earth
» popis a diskografie skupiny Within Temptation
Accept / I'm A Rebel
Tomuto albu svým způsobem kraluje Peter Baltes, jeho sametový hlas se nádherně klene oběma baladami, jež nazpíval. Ne že by Dirkschneider nějak kolaboval, ale I'm A Rebel, Save Us nebo China Lady, ač obdařené několika zajímavými nápady, nevyvolávají ve mě tu radost z poslechu jako Baltesova pohlazení.
» ostatní recenze alba Accept - I'm A Rebel
» popis a diskografie skupiny Accept
Accept / Accept
Rozjuchané hard rockové skotačení mladých Němců; s obalem ála AC/DC. Rockové skřipce, ve kterých ještě trochu skřípala melodika i rytmika. Nadšené, nováčkovské album. Nejvíce se mi líbí šovinistický popěvek Take Him In My Heart.
» ostatní recenze alba Accept - Accept
» popis a diskografie skupiny Accept
Yes / Fragile
První ryzí artrockový kousek, který se odvážím od YES hodnotit.
YES si nastavili laťku vysoko ihned ze startu; Roundabout: Vedle art rockové scény stál vždy hard rock; hard rock tvrdil muziku - tlakem své dunivé atmosféry. Existovala-li kdy u art rocku dokonalá analogie hard rockové tvrdosti, byla to Roundabout. Úvodní motiv nastavuje apokalyptickou atmosféru a ta se sic nebude vznášet nad celou skladbou, což jeho repetici v prostředku skladby jen umocní. Co se týče zbylé skladby jsem naprosto konsternován z baskytary Chrise Squirea. Roundabout je vražedný kus.
Cans And Brahms znamená nádherné uvolnění atmosféry, jako by někdo přetrhl provázek, na němž jste leželi v absolutní rovnováze několik centimetrů nad zemí a ten pád vám přinesl nevídanou úlevu; jinak vtipná variace klasického tématu.
We Have Heaven mi přijde už jako pohled právě do nebes; ležíte na zemi, záda ještě příjemně brní po dopadu a vy se zahledíte do nezměrné výšky a podlehnete závrati, která může být nepříjemná, avšak vždy v jistém smyslu působivá.
South Side Of Sky není tak silná jako Roundabout, ale některé momenty jako třeba klavírová motiv vprostřed skladby to vynahrazují; za celou tou pasáží s "lá, la, lá" a klavírem krásně bublá Squire.
Five Per Cent For Nothing. Nejlépe bych ji asi přiblížil fanouškovi německé metalové scény. Působí na mne stejně pichlavě jako skladba Weird Dreams z alba Tales From The Twilight World skupiny Blind Guardian.
Nebýt pětiprocentní mezery mohla by Long Distance Runaround plynule navázat na South Side..., aniž by to muselo být povšimnuto... To se téměř děje s The Fish (Schindleria Praematurus), která najede ani člověk neví jak. Taková zvláštní skoroinstrumentálka, kde si celá skupina trochu zakouzlí na své nástroje. Pak přijde skvělá kytarová exhibice Mood For A Day, jež dle mého ještě předčí The Clap.
Na závěr další unikátní skvost Heart Of The Sunrise. Zprudka zaútočí na sluchovody, přejde na klidnější vyhrávku, jíž dominuje baskytara, a vzápětí se opět přežene bouře etud, které jakýmsi zázrakem dávají smysl. Zcela kontrastně pak pokračuje klidně, teměř líně, sotva ale zapěje Anderson SHARP-DISTANCE, nástroje bodnou... klávesy pak uvedou další smršť a opět klid atd.
Bonusová skladba America rozhodně nedělá YES ostudu. Nemá jen takovou atmosféru jako zbylé a je z ní cítit víc blues a rock'n'rollu.
Hodnocení: Mistrovské dílo... bez debat. Když i muzikanti vzdychají, že je to: ...ehm, nehratelné... a přitom to není onanie.
» ostatní recenze alba Yes - Fragile
» popis a diskografie skupiny Yes
Yes / Union
Absecence příspěvku k tomuto albu zdá se mi jevem přinejmenším podivným. Klenotníci art-rocku YES si přeci zaslouží pozornost, i když zrovna vybrousí druhořadý kámen. Nemohu zcela objektivně posoudit, jedná-li se o nejhorší nahrávku kapely, neb jsem neslyšel všechna alba YES, avšak dle všech psaných indícií a (v poslední řadě) zdejšího pusta, nejspíš ano.
První skladba nese na poslech všechny typické atributy yesovských 80. let - zvukomalebný poprock, zapamatovatelný refrén a lehký závan progrese. Bohužel dle mého trpí neduhem mnoha popových skladeb - snadno se oposlouchá, navíc refrén mi začal být asi po desátém poslechu doslova protivný.
Schock To The System ukáže progresivnější stránku älba. Instrumentálka Masquerade je milé, něžné, hladivé vykradení sebe sama (The Clap).
Lift Me Up - opět poprockový hit s nasládlou atmosférou, ale neoposlouchává se tak rychle jako první skladba. Ve stejném trendu pokračuje i pětka s nádhernou úvodní pasáží: jen orchestrální aranže, klavír a vzletný Andersonův hlas. Trochu mi zde vadí ten bodavý refrén (výšky mohou být nepříjemné). Pořád ještě v kvalitním laufu běží Saving My Heart, nejvzdušnější, a přes svůj refrén i nejméně patetická skladba na albu.
Miracle Of Life zní sice ze začátku kolovrátkově, ale nakonec se rozjede v příjemně patetickou poprockovou (sedmiapůlminutovou) písničku. Silent Talking je taková jedním uchem tam... snad jen ta pasáž s trylky kláves za Andersonovým zpěvem.
The More We Live - Let Go. Její pomalý refrén má velikou sílu, ale neskládá se prakticky z ničeho jiného. Taky mne napadá, je li tolik lásky, kolik jí vyjadřuje na albu Anderson vůbec schopen někdo dát či unést.
Neotřelými (prý tajemnými) zvuky opatřené Angkor Wat (snad bych asocioval se Siberian Khatru; i postupy při pojmenovávání skladeb se dají účině přerecyklovat) a Take The Water To The Mountain (nejen)zaváněji world music; Take The Water... obsahuje vcelku výrazný ekologický text a velmi silnou atmosféru.
Poklidnou a křehkou atmosféru Angkor Wat zcela zlikviduje Dangerous; snad chtěli YES album znovunakopnout, ale docílili opačného účinku - přijde jen rozčarování.
V Holding On slyším části úvodního songu a vůbec celá skladba zní dost nevýrazně.
Evensong by mohla být skvělá melodie na mobil, málokdo by rozeznal, že se nejedná o MIDI soubor. A pak již zmíněná Take the Water to the Mountain. Skladbu Give And Take na svém CD jaksi postrádám...
Jak album hodnotit? Mnoho skupin by se o písně z alba porvalo. Stačí to však u YES, stačí to u artrockové modly? Album je bezpochyby dobré, v obecném měřítku, ale srovnání s 901 25, Relayer a dalšími rozhodně nesnese. Jelikož fanouškem u dvou hvězdiček je patrně míněn fanoušek skupiny, dalo by se říct, že album pro něj není, pro sběratele ano. Paradoxní situace. Dám za 3, ač bych vzhledem k ostatnímu materiálu měl dát 2; půlky nechybí jen hostinským...
V roce 1991 mne příliš nepotěšili ani RUSH, takže z tohoto (pop)ro(c)ku budu asi pořád poslouchat spíše Joyride a Innuendo
» ostatní recenze alba Yes - Union
» popis a diskografie skupiny Yes
Uriah Heep / Sweet Freedom
UH ze sebe vydali na předchozích dvou albech maximum - své dva zlaté klenoty do rockové pokladnice. Sweet Freedom už zaostává.
Dreamer se stále drží v linii skvělých skladeb z předchozího alba, hlavně Byron jí dodává svým zpěvem v refrénu potřebnou jedinečnost. Tu již v určité míře postrádají Stealin', One Day a Sweet Freedom. Opět se zde ukazuje trend několika výborných skladeb proložených těmi výrazně slabšími (nikoli špatnými).
O If I Had A Time bych rád něco napsal, avšak kdykoli ji poslouchám, jaksi kolem mne prolétne, nezanechá nic kromě svého zvláštního náboje. Líbí se mi opět Byronovo blbnutí v Seven Stars - výborná abeceda (hard-rock ABC?). Circus se uvede nádherným motivem, ale onen motiv není plně využit, čemuž odpovídá i délka skladby. A nakonec Pilgrim; do poloviny se dějí klasičtí UH, a od poloviny dál skladba obživne a nabídné pár skvělých momentů.
Je mi zatěžko dávat albu 4 hvězdičky, neb mým oblíbeným RUSH jsem udělil za mnohem silnější album 3, ale mám sklon posuzovat alba z hlediska kapely, nikoli z hlediska obecného hudebního povědomí. Takže necelé 3 v reálu, 4 v dickensovském mikrosvětě.
» ostatní recenze alba Uriah Heep - Sweet Freedom
» popis a diskografie skupiny Uriah Heep
Uriah Heep / The Magicians Birthday
Uriášům vydržela forma z Démonů a Kouzelníků a nahráli další skvělé, kompaktní album.
Hned v úvodu tři velice silné skladby (sna jen skočná Spider Woman malinko pokulhává) navodí tu "jemnou" hardrockovou atmosféru, jakou prezentují UH. Tu zahustí pohodové Ozvěny Ve Tmě.
Následuje poklidná balada Rain, které dává Byron nezaměnitelný ráz, minimalistický skvost.
Další dvě skladby jsou zase ty typické uriášovky - Sweet Lorraine zaujme Hensleyho klávesovými neologismy a Tales je jen další balada.
Vrchol samozřejmě tvoří grandiózní titulní song. UH zde zachytili všechny klady své tvorby (dalo by se říct, že se touto skladbou plně definovali) - barevnost, nadhled, kreativita. Vtipné blahopřaní, skvělé kytarové sólo (osobně jej mám radši než Blackmorovu onanii v Child In Time, ačkoli tento kytarový výplod je obecně považován za nejlepší).
Resumé: S D&W njsilnější album skupiny; jejich úrovně se jim již nikdy nepodařilo dosáhnout.
» ostatní recenze alba Uriah Heep - The Magicians Birthday
» popis a diskografie skupiny Uriah Heep
Evergrey / The Inner Circle
Absolutně kreativní powermetalová smršť. Celému albu dominuje hutný zvuk a vyko vyzdvyžené kopáky. Jeden ponurý hit stíhá druhý... a ty balady, a ten HLAS. Myslím, že každý fanda progresivního metalu si najde své best skladby, ale každy nechť vyslechne závěrečné divadelní inferno. Spalující, očistné, nádherné.
» ostatní recenze alba Evergrey - The Inner Circle
» popis a diskografie skupiny Evergrey
Uriah Heep / Innocent Victim
Jedno z alb UH, které doopravdy můžu. Ač mi první půle přijde dosti nevýrazná, typicky uriášovská, v nej.. tradici jejich průměrných písní, druhá půlka je pravým opakem. Pohhodový hit Free Me (jedna z těch skladeb, jež kdekdo zná, nevěda odkud). Po ní taková zábavná halekačka Cheat'N'Lie a na závěr dva skvělé, tklivé kousky. S novým zpěvákem nabrali dech ovšem ani jedno jim zas tak dlouho nevydrželo.
» ostatní recenze alba Uriah Heep - Innocent Victim
» popis a diskografie skupiny Uriah Heep
Supertramp / Breakfast In America
Jakmile jsem objevil SUPERTRAMP na těchto sránkách, okamžitě jsem překlikl a co to??? Nic. Dal jsem si tedy tu nevděčnou práci (všechna čest tvůrcům) a doplnil diskografii.
Všechno začalo jednouu televize, když jsem klikal jako zběsilý, marně; na chvíli zůstal obraz na jedné stanici a v upoutávce na německý detektivní seriál jsem zaslechl odněkud známý motiv. Musel jsem to slyšet celé.
Po týdnech jsem celou skladbu zaslechl z ostravského rockového rádia, ovšem název mi unikl, podruhé jsem zaslechl jen ...[tremp]. Jal jsem se hledat cosi podobného po internetu a po zdlouhavém snažení jsem došel cíle: SUPERTRAMP a Logical Song.
Po opatření alba jsem kapku žasl. Zpěv kolidoval mezi Jonem Andersonem, Geddym Lee a libovolným z bratrů Gibbových.
První skladba ukázala, jak bude znít celé album: Balancování mezi popem, jazzem a rockem s grácií provazochodce.
Dvojka, ano ona, toť ta můza, která mne k tomuto albu dovedla - nádherná, nezapomenutelná hitovka s logickým, sentimentálním textem. Znáte, ale nevíte odkud.
Goodbye Stranger právě nejvíce ze všech skladeb ukáže prstem na BEE GEES; vtipný refrén: ...Goodbye Mary, Goodbye Jim... (... Sbohem Mařenko, Sbohem Jeníčku...)
Další hit je song titulní, kraťoučká vtipná písnička, jejíž úvodní motiv obšlehla americká pop-rocková formace NO DOUBT do svého největšího hitu; a pak že se krádež nevyplácí.
V podobném trendu pokračuje i zbytek alba a končí jednou z nejmuzikálnějších skladeb, jež jsem dosud slyšel. Nejsilnější obraz tvoří refrén: "hlubší" hlas se doplňuje s "vyšším" hlasem v mistrné gradaci, poté následuje nepřerušená instrumentální pasáž mířící k branám nebeským - klavír jako vůdce ostatních nástrojů se vydává na dobrodružnou pouť. Pokud se přidáte také, nebudete litovat.
Přes svůj nerockový zvuk a hranou naivitu mistrovský kus.
» ostatní recenze alba Supertramp - Breakfast In America
» popis a diskografie skupiny Supertramp
Pink Floyd / The Wall
Mám za zbytečné něco dodávat k ostatním příspěvkům na téma čtvrté nejprodávanější album v USA.
Filmová verze zásadního díla rockové hudby byla snad první věcí, jíž jsem viděl na videu. Teď jsem šťastný vlastník DVD.
Geniální album ve všech směrech, komplexní rockový muzikál.Goodbye Cruel World by mohl být skvělý epitaf rockového fanouška?
Naskýtá se otázka: Nakolik musí být člověk geniální, aby stvořil něco takového?
» ostatní recenze alba Pink Floyd - The Wall
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd