Bad Company
Britská skupina Bad Company vznikla na troskách výtečné bluesrockové skupiny Free, která se rozpadla v první polovině r. 1973. Charismatický rockový zpěvák, skladatel a hudebník Paul Rodgers ovšem zdaleka neřekl svoje poslední slovo a hodlal vstoupit na britskou rockovou arénu s novou skupinou. Z Free si vybral bývalého spoluhráče – bubeníka Simona Kirka a protože po odchodu z King Crimson byl bezprizorní i zpívající baskytarista Boz Burrell, byla mu nabídnuta spolupráce. Na kytarový post nastoupil bývalý člen populárních Mott The Hoople – Mick Ralphs.
Název Bad Company použil Rodgers podle stejnojmenného filmu, který ho uhranul v biografu a ostatním členům formující se skupiny se zalíbil jako velmi účinný a výstižný. Manažerem skupiny se stal legendární Peter Grant, který zastupoval v šedesátých letech Yardbirds, ale svoje postavení si vydobyl s Led Zeppelin a konečně také se zpěvačkou Maggie Bell. Tím se také skupina dostala na novou zeppelinovskou značku Swan Songs.
Hudební koncept se chtěl vymanit z výrazné bluesové formy a chtěl upřednostnit hardrockovou orientaci, která byla v daném roce na vrcholu své obliby a slávy na britských ostrovech.
V listopadu 1973 skupina začíná nahrávat svoje první album, které vyšlo v červnu 1974 a stalo se absolutním kasovním trhákem své doby. Prosadilo se v hitparádách a skupině zajistilo vstup do skutečné první ligy ostrovního rocku.
Paul Rodgers byl do jisté míry vnímán jako erotický sexuální symbol Británie své doby. Vedl poměrně nevázaný život provázený promiskuitou, alkoholem a různými skandály, nicméně na rozdíl od americké hvězdy Jima Morrisona, dokázal mít svoje „excesy“ pod kontrolou a včas zabrzdit. Pro Bad Company byl skutečným frontmanem a mozkem kapely, která udávala přímočarý hardrockový směr a ukazovala cestu dalším skupinám. Pro britskou scénu dosáhl významu takových zpěváků, jako Robert Plant, Roger Daltrey nebo David Byron, aniž by se tu jednalo o nějaký srovnávací model.
Svým zaměřením sice patřila do stejné kategorie jako Led Zeppelin, Deep Purple, Uriah Heep, Black Sabbath, ale v daném odvětví znamenala odlišnou odnož tohoto žánru. Posluchačům se líbila jejich přímočarost a hudební přehlednost, zbavená nekonečných vysilujících nástrojových improvizací.
V historii britského klasického hardrocku zaujímají významné postavení a jsou vnímání jako součást pestré hudební scény sedmdesátých let.
... (celý článek)
