U2
U2 je irská rocková skupina a jedno z nejúspěšnějších a nejpopulárnějších hudebních uskupení posledních tří hudebních dekád.
Základy byly položeny v Dublinu v roce 1976, kdy čtrnáctiletý Lawrence Joseph „Larry“ Mullen, jr. uveřejnil na nástěnku gymnázia inzerát, ve kterém hledal vhodného kytaristu ke svým, nově pořízeným, bicím. Na konkurzu v kuchyni Mullenových se, mimo jiných, objevili i Paul David Hewson (alias Bono Vox, v latině značící „dobrý hlas“, údajně přezdívaný podle obchodu s pomůckami pro neslyšící „Bonavox“, podle jiných zdrojů díky své pohotové „vyřídilce“, se kterou bavil spolužáky na škole), David Howel Evans (s přezdívkou The Edge, kterou ho častovala i jeho matka, protože se často a rád pohyboval „na hraně“, dle jiných zpráv přezdívku vymyslel kamarád Bono, na základě výrazu v Davidově tváři, když krotíval svoji kytaru), jeho bratr Dick Evans a Adam Charles Clayton.
Svoji novou formaci pojmenovali Feedback (zpětná vazba), neboť to bylo údajně to jediné, co v té době dokázali z nástrojů vyloudit. Asi po roce a půl změnili název na The Hype (poprask) a začali vystupovat po klubech s coververzemi Sex Pistols a Clash.
Na radu Steva Averilla (dublinský punk-rockový guru) si změnili jméno na definitivní U2 (U-2 byl název vojenských historických ponorek a později i vojenských průzkumných letadel). Následně z kapely odešel Dick Evans (a objevil se v post-punkových The Virgin Prunes) a nejslavnější (a doposud trvající) sestava byla na světě : Bono Vox (zpěv, kytara), The Edge (kytara, klávesy, zpěv), Larry Mullen, jr. (bicí, perkuse) a Adam Clayton (basová kytara).
V roce 1979 vydávají své první oficiální EP nazvané „U2-3“ a v březnu 1980 i debutové album „Boy“ (Island Records), plné rychlých post-punkových písniček s výrazným bonovým hlasem, nervní kytarovou hrou The Edge a jejich prvním hitem „I Will Follow“. Album sklidilo velmi příznivé ohlasy.
V roce 1981 vychází jejich další deska „October“ (Island Records) a výraznými hity „Gloria“ a „Fire“. V textech tohoto alba se výrazně projevila náklonost hudebníků k víře. Texty psali přímo ve studiu, během nahrávání, neboť jim původní koncepty někdo odcizil. Album bylo přijato o něco chladněji, než debut.
U2 si však vše vynahradili další deskou „War“ (1983, Island Records) s jednou z jejich nejůspěšnějších písní „Sunday Bloody Sunday“ (text pojednává o tzv. „Krvavé neděli“, 30. ledna 1972, kdy bylo při protestantském pochodu ve městě Derry, zabito 13 demonstrantů), nebo „New Years Day“, inspirovanou polským hnutím Solidarita.
Z následného turné po Evropě a USA bylo vydáno koncertní EP „Under A Blood Red Sky“ (1983, Island Records).
Čtvrté album „The Unforgettable Fire“ (1984, Island Records) katapultovalo U2 definitivně do 1.ligy rockové hudby. Tak jako předešlá deska, i toto album je velmi silně nábožensky i politicky motivované. Producenty alba se stali Brian Eno a Daniel Lanois. Z desky vzešly velké hity, jako např. „Pride“, „Bad“, titulní „The Unforgettable Fire“ a „Wire“. Šlo o první album skupiny, které získalo kladné ohlasy v celosvětovém měřítku.
Ještě výraznějších úspěchů však dosáhlo následující dílo „The Joshua Tree“ (1987, Island Records), které je považováno za vůbec nejůspěšnější jejich desku. Producentsky album opět ošetřili Brian Eno a Daniel Lanois a obsahuje takové megahity, jako „I Still Haven´t Found What I´m Looking For“, „With Or Without You“, „Bullet the Blue Sky“, nebo „Where the Streets Have No Name“. Album získalo dvě ceny Grammy a doposud se ho prodalo více jak 25 milionů výlisků. Oba producenti se nahrávání zůčastnili i jako hudebníci (klávesy, kytary, zpěv).
V roce 1985 se U2 účastnili, jako jedna z hlavních hvězd, humanitární akce na pomoc hladovějící Etopii „Live Aid“ (pořadateli byli Bob Geldof a Midge Ure). Následujícího roku skupina koncertně podpořila i společnost Amnesty International. V této době a na základě i těchto akcí se z U2 (a zvláště zpěváka Bona) stali významní podporovatelé a hudební mluvčí boje za lidská práva.
Koncertní aktivity po albu „The Joshua Tree“ byly přetaveny do podoby dvojalba „Rattle And Hum“ (1988, Island Records), které obsahovalo výtečné živé verze starších skladeb, ale i nový materiál (za účasti takových hvězd, jako B.B. King, nebo Bob Dylan). Z těchto koncertů byl vytvořen i hudební film.
U2 byli, na konci 80.let, etablováni do pozice jedné z nejlepších a nejúspěšnějších (a to nejenom hudebně, ale i svým společenským postojem a poselstvím) rockových skupin na světě.
Skupina však neustrnula na místě. Naopak. Po dlouhých a vyčerpávajících koncertních výjezdech oznámila přestávku (spekulovalo se o rozpadu, ale šlo jen o chytrý marketingový tah) a chystanou hudební změnu. Skupina tak reagovala na politické a společenské změny ve východní a střední Evropě.
Nové album proto, zčásti, vytvořili ve sjadnoceném Berlíně a pojmenovali ho „Achtung Baby“ (1991, Island Records) s východoněmeckým Trabantem, jako maskotem. Zatímco některé významné písně vycházely ještě z rockových 80.let, jako např. „One“, nebo „Mysterious Ways“, v ostatním materiálu se kapela přiklonila k elektronické a popovější hudbě, jako ve skladbě „Zoo Station“. Producentsky, ale i hudebně s albem pomohli Brian Eno, Daniel Lanois a Steve Lillywhite. Na novou desku navázalo významné turné „Zoo TV“, využívající nejmodernější multimediální výrazové prostředky.
V průběhu turné skupina plánovala vydat EP s novým materiálem, ale nakonec vzniklo plnohodnotné album „Zooropa“ (1993, Island Records). Zde se U2 ještě více přiklonili k elektronice, technu a vůbec zvuku a novým trendům 90.let. Výraznými hity se staly např. Písně „Numb“, nebo „Zooropa“.
V přestávce, po skončeném „Zoo turné“ vydala kompletní kapela společně s Brianem Enem album „Original Soundtracks 1“ (1995, Island Records) a to pod jménem Passengers. Úspěšná byla píseň „Miss Sarajevo“, kterou nazpíval Luciano Pavarotti a která byla věnovaná válečné Jugoslávii.
Ještě větší změnu ve zvuku skupiny přineslo další studiové album „Pop“ (1997, Island Records), plné elektroniky, samplované hudby, disca i techna. Album se setkalo s rozporuplnými reakcemi a rockověji zaměření posluchači se začali od skupiny odklánět. Na druhou stranu byla kapela chválena za novátorství a originalitu. Po vydání alba následovalo obligátní bombastické turné „Popmart World Tour“.
Nepříliš vřelé přijetí alba „Pop“ přimělo skupinu k jistému návratu k rockovým kořenům, ale plně ve znamení nadcházejícího nového milénia.
Nová deska byla pojmenována „All That You Can´t Leave Behind“ (2000, Island Records) a producentsky ji zaštítila známá dvojice Eno-Lanois. Výraznými hity se staly skladby „Beautiful Day“, „Elevation“, nebo „Walk On“. Následovalo mnohem umírněnější turné „Elevation Tour“.
Bono se v této době silně společensky angažuje a propaguje své humanitární cíle (Jubilee 2000, setkání G8, kongres MMF).
V roce 2004 vyšlo další album „How to Dismantle an Atomic Bomb“ (Island Records) a bylo propagováno, jako další návrat k Rock´n´Rollu. Nejvýraznější písní byla úderná „Vertigo“. Stejné jméno neslo i následné světové turné.
V roce 2005 byli U2 uvedeni do Rockandrollové síně slávy. V rámci „Vertigo Tour“ vystoupila skupina také na londýnské akci „Live 8“, na podporu chudých zemí Afriky.
Zatím poslední (již dvanácté) studiové album „No Line on the Horizon“ (Island Records), vyšlo v roce 2009 s producenty Enem, Lanoisem a Lillywhitem. Album je plné typických „U2“ pop-rockových písní.
Za zmínku stojí např. „Unknown Caller“, nebo úderná „Breathe“. Po poslední desce následovalo další světové turné „U2360° Tour“.
Podle vyjádření členů kapely (např. Larryho Mullena, jr.) nyní skupina pracuje na nejnovější desce, která by se měla objevit ke konci roku 2013, nebo na začátku roku dalšího. Název není zatím znám.
U2 je jednou z mála skupin rockové extraligy, která existuje ve stejném složení od uplných, amatérských začátků. Jejich lidské spojení, silná a hluboká náboženská víra a neobyčejná starost o chod a utváření tohoto světa z nich, ruku v ruce s významnou a vizionářskou uměleckou činností, dělá nejvýraznější ikonu moderní populární hudby posledních 30 let.
Čerpáno z Wikipedie, knihy „A léta běží ...“, recenzních článků, bookletů CD a vlastní historické paměti.
Libor (březen 2013) ... (celý článek)