Němečtí Lucifer’s Friend mají kořeny ve dvou kapelách. A sice britských Stonewall, ve kterých působí zpěvák John Lawton a německých German bonds, která je tvořena zbytkem sestavy pozdějších Lucifer’s Friend. Společně s German Bonds vydává Lawton album pod jménem Asterix v roce 1970 a též pod názvem Pink Mice další dvě alba ve stylu holandských Ekseption, na nichž je ale omezen do role doprovodného zpěváka. German Bonds i Stonewall zanikají a vzniklá sestava si brzy po vydání debutu jakožto Asterix změní jméno na údernější Lucifer’s Friend. Kapelu tvoří Peter Hecht (klávesy), Dieter Horns (baskytara a doprovodný zpěv), Peter Hesslein (kytara a doprovodný zpěv), Joachim Reitenbach (bicí) a samozřejmě John Lawton jako sólový zpěvák. Mimo LF působí ještě v Les Humphries Singers, kapele, která hraje naprosto odlišnou muziku, která je zaměřená především na německé publikum.
Debutové album vydané ještě v roce 1970 (některé zdroje uvádějí 1971) je ve znamení temného progresivního hard rocku, který se dá přirovnat k Black Sabbath, Led Zeppelin, Deep Purple nebo Atomic Rooster. Dominují potemnělé texty. O singlu Ride the sky se tvrdí, že v něm LF vykradli Immigrant song od Led Zeppelin, ale pravda je přesně naopak, protože Ride the sky byla napsána a vydána dříve. Píseň byla v roce 2007 přepracována projektem Tobiase Sammeta, Avantasia.
Po neúspěšném turné se kapela rozhodne zůstat pouze studiovým projektem, což jí jednak umožní více experimentovat a zároveň pracovat i na jiných projektech. Druhé album Where groupies killed the blues vychází v roce 1972 a zaměřuje se více na progresivní rock a psychedelii. Zvuku dominují mellotrony, moog a klavír. V roce 1975 vychází v USA nově zmixované Bobem Ludwigem (též ZZ top) a stává se tam kultovním hitem.
Na třetím albu I’m just a rock’n’roll singer se jako autor ve větší míře prosadí John Lawton a kapela se vrací k hardrockovému vyznění, přestože se stále drží propracovaných aranží. Prvně se objevuje orchestr a sbor. V sestavě se jako host objeví Herbert Bornhold, který na další desce převezme veškeré bicí party.
V roce 1974 vychází Banquet. Peter Hecht zaranžuje veškeré dechy i sbory sám, což je v té době mezi rockery něco nového. Tentokrát se kapela inspiruje jazz rockem, místy by se dala přirovnat i k Santanovi. Zato dřívější temné texty a metalové prvky úplně zmizely. Banquet patří k tomu nejlepšímu, co Lucifer’s friend vytvořili.
Na další desku si museli fanoušci počkat dva roky. Nese název Mind Exploding a opět zaznamenává výměnu na postu bicích. Tentokrát je novým členem Curt Cress. A rozšiřují se ještě o Karla Hermanna Luera, hráče na saxofon, flétnu, klarinet a housle. Album je opět v tvrdším duchu a i délka skladeb se podstatné zkrátila. Přestože nebylo kritikou moc dobře přijímáno, je to další zdařilá deska. Po dlouhé době vyrážejí na turné, ale bez Johna Lawtona, který odchází k Uriah Heep, s nimiž v letech 1976 – 1979 natočí tři desky.
Novým zpěvákem je skot Ian Cussick, později úspěšný na sólové dráze na německém trhu. Po turné je vyměněn za Mikea Starrse, který zpíval v Colosseu II. S ním, s navrátivším se Reitenbachem a novým klávesistou Adrianem Askewem, vydávají v roce 1978 desku Good Time Warrior, která představuje příklon k mainstreamu, ale nezaznamená žádný výrazný úspěch. V roce 1980 vychází v té samé sestavě album Sneak me in, které opět zaznamenává jen průměrný úspěch.
V té samé době už není Lawton členem Uriah Heep, ale nahrává sólové album Heartbeat, na kterém mu vypomáhají bývalí spoluhráči z Lucifer’s Friend. Což je jen krůček k obnovení spolupráce, a tak v roce 1981 vzniká další album LF s názvem Mean Machine. Je pokusem o návrat k hutnému stylu prvního alba, jen s větším důrazem na kytary. O kapelu ale už není zájem a tak se o rok později rozpadá. V závěru se v sestavě objeví baskytarista Andreas Dicke namísto Dietera Hornse.
John Lawton se poté přidává ke kapele Rebel, s níž vydává jediné album v roce 1983 a později v kapele Zar, se kterou vydává též jedno album v roce 1990.
K překvapení všech fanoušků se Lucifer’s Friend ještě jednou vrátí. Dochází k tomu v roce 1993. Album Sumo Grip natáčí sestava Lawton, Hesslein, Dicke, Cress, klávesista Jogi Wichmann a druhý bubeník Udo Dahmen. Netrvá dlouho a Lucifer’s Friend opět v roce 1996 ohlašují rozpad.
Přestože nejsou příliš známí, rozhodně si zaslouží pozornost už jen kvůli široké škále stylů, které dokázali vkusně zakomponovat do své hudby.
Voytus 09/2008... (celý článek)
