Petr Gratias - @ 19.12.2011 | #

Britská hudební scéna počátku sedmdesátých let se vyznačovala nápadnou žánrovou pestrostí. Nejrůznější rockové, ale i jazzové deriváty se propojovaly s artrockovými směry, postpsychedelickým cítěním, folkovou hudbou, ale existovaly i zajímavé odklony směrem k historické hudbě, která inspirovala zejména studované hudebníky, kteří chtěli vytvořit umělý derivát staré anglické hudby v současnějších aranžmá a pojetích. Jednu takovou skupinu si nyní připomeneme, protože zmíněné album, na něž se zaměříme, oslaví právě čtyřicet dlouhých let od svého vzniku…
Studenti hudební fakulty královské koleje v Lincolnu, John Gladwin, pocházející ze Scunthorpe v hrabství Lincolnshire a Terence Wincott, pocházející z hrabství Hampshire, založili během studií skupinu Methusela, která hrála v elektrických aranžmá hudbu vstřebávající renesanční a barokní hudbu, ale přílišná hlučnost jim vadila při aplikování historických strunných a dechových nástrojů. Po odchodu rockera Big Jima Sullivana se k nim připojil Eddie Baird (rovněž ze Scunthorpe) a skupina změnila stylové a nástrojové obsazení a také název – Amazing Blondel, podle Blondela of Nesle, který byl hudebníkem a skladatelem cestujícím napříč Evropou a významným způsobem přispěl k propuštění anglického krále Richarda I, když byl uvězněn ve Francii a stal se královým osobním přítelem.
Z jejich instrumentáře zmizely elektrické nástroje a hlavní důraz byl kladen na obsazení, které by odpovídalo renesančním hudebním souvislostem. Třebaže se odklonili od rockových principů, nadále se kamarádili se členy bluesrockové skupiny Free. Kytarista Paul Kossoff a zpěvák Paul Rodgers doporučili jejich hudbu producentovi Chrisu Blackwellovi z labelu Island Records. Ten, zaujat jejich originalitou, nabídl skupině nahrávací kontrakt a v r. 1969 a 1970 vycházejí jejich první albové projekty. Vzbudily pozornost mezi hudebními intelektuály a milovníky nekomerčních hudebních trendů a dostaly skupinu Amazing Blondel do širšího povědomí v Londýně a posléze na britských ostrovech.
Koncem téhož roku skupina nahrává v Island Studios svoje třetí album. Dostalo název Fantasia Lindum a firma Island jej připravila v lednu 1971 na gramofonový trh. Produkce se ujal Paul Samwell-Smith, bývalý člen slavné anglické skupiny Yardbirds, který se už několik let úspěšně věnoval producentské práci. Hudební režii dostal na starost Phil Brown, který měl velké zkušenosti s nahráváním akustické hudby, což albu velmi prospělo. Album obsahovalo dvacetiminutovou suitu Fantasia Lindum a pět kratších skladeb. Hudba byla komponovaná jako staroanglické madrigaly, propojené s alžbětínskou hudbou anglické renesance s důrazem na strunné nástroje, zejména na loutny, kytaru a dechové dřevěné nástroje. Pro album byly rovněž typické i sborové zpěvy, které byly posazeny do tenorové polohy podle dobových zvyklostí s patřičným manýrismem 16. století. Lindum bylo latinské označení starého města Lincoln, ze kterého pocházeli dva ze členů skupiny.
Projekt Fantasia Lindum byl natočen v sestavě John David Gladwin: druhá loutna, sólový zpěv, doublebass, theorba, Terence Alan Wincott: recorders, sbory, klavír, krumhorn, harpsichord, harmonium, dřevěné dechové nástroje, Eddie Baird: první loutna, sbory, zvonkohra, dulcimer, kytara. V závěrečné skladbě Siege Of Yaddlethorpe byl přizván jako host bubeník Jim Capaldi ze známé skupiny Traffic, který svými perkusivními zvuky bicích nástrojů a pochodových bubnů navodil patřičnou atmosféru.
Album objevilo mnoho příznivců i mezi známými hudebníky a Amazing Blondel získali přízeň jmen jako byl např. Stevie Winwood (Spencer Davis Group, Traffic), ale i Ian Anderson (Jethro Tull). Amazing Blondel otevřeli široký prostor pro další skupiny, které v podobných variantách navazovaly na staroanglický odkaz historické hudby, jako byly například Pentangle, Gryphon, Steeleye Span nebo raní Strawbs… Vystupovali společně na koncertních vystoupeních s Genesis a Procol Harum.
Obal alba vystihoval staroanglickou renesanci dobovou temnotou a stylovými kostýmy, ve kterých trio na svých koncertech vystupovalo. Jejich koncerty se časem orientovaly na historická města a hrady Anglie, Walesu a Skotska. S velkým úspěchem vystupovali i v rodném městě anglického dramatika Williama Shakespeara – v Stratford-upon-Avon.
Skupina v letech 1970 až 1976 natočila osm alb. Její členové se ale potom pod svými jmény poměrně častokrát setkávali na koncertních pódiích, aby vraceli hladivě podmanivou a melodicky kreativní renesanční hudbu svým posluchačům. Prezentovali hudební žánr, který celkem logicky nemohl zaujmout nějaká žebříčková postavení popularity. V daném žánru však patří Fantasia Lindum mezi respektovaný albový počin, odrážející snahy přiblížit posluchačům starou krásnou hudbu, kterou dnes můžeme slýchat nejen na koncertech, ale i při produkcích na hradech a zámcích. Není to artrock, není to folk – je to „jen“ melodicky krásná hudba. Čtyři hvězdičky udělím moc rád.

Voytus @ 20.12.2011 15:51:57 | #
Máme to zřejmě dost podobné, také rád sáhnu po britských folkařích - ať už Fairport Convention, Pentangle, Bert Jansch nebo Nick Drake, všechno parádní hudba. Poslední jmenovaný mě dostal natolik, že nezbylo než sem napsat bio. Znáte vlastně Nicka Drakea? Nezdálo se, že by tady kromě mě někdo další byl.