Reakce na recenzi:

Heavy Dolkas - @ 27.10.2011

Austrálie = AC/DC. To možná platilo do roku 2003, kdy vznikla banda s názvem AIRBOURNE. Jednoduché, ale geniální riffy, ostrej vyřvávací zpěv, poctivej nefalšovanej hardrock... To vše byla značka, podle které bezpochyby poznáte AC/DC. Nyní to ale platí také pro Airbourne. Ta kapela má v sobě takovou sílu. Jsou to takoví tvrdší, ostřejší a rychlejší AC/DC. No Guts. No Glory. je jejich zatím poslední deska a musím říct, že opravdu fantastická. Hned jak spustí úvodní Born to Kill, začnete mlátit hlavou a prozpěvovat si refrén společně s O'Keeffem. Následující No Way But The Hard Way a Blonde, Bad And Beautiful jsou podle mě vrcholy alba. Neskutečně chytlavé refrény + ostré riffy a hlasité bicí vás naprosto odrovnají. K oběma písním byly natočeny také skvělé klipy. Následující pecky, energická Raise The Flag, vyřvávací Bottom Of The Well se skvělým klipem a White Line Fever, ve které si opět pořádně zadupete do rytmu, vás prostě nenechají vydechnout. Deska pokračuje pomocí hodně svižné It Ain't Over Till It's Over, Steel Town se skvělým chytlavým refrénem a fantastické Chewin The Fat, při jejímž refrénu budete mlátit hlavou a napodobovat zpěv. Get Busy Livin' je další povedená hardrocková pecka, i když zřejmě patří ke slabším na desce, což ale rozhodně není na No Guts. No Glory. žádná ostuda. Následuje prostě famózní Armed And Dangerous a Overdrive obsahující primitivní ale přesto geniální riff, který si doma vydržím brnkat na kytaru celé minuty. No a konec desky je určitě důstojný. Back On The Bottle je rychlejší rocková pecka plná neuvěřitelné energie. Jestli se alespoň jednou při poslechu alba No Guts. No Glory. nepřistihnete, jak dupete patama do země, mlátíte hlavou nebo řvete společně s Airbourne, měl byste se jít vyšetřit. Tenhle poctivej, hardrockovej, 46 minut dlouhej počin, vás rozhodně nudit nebude, to vám zaručuji a určitě si zaslouží plných 5 hvězd. A na závěr část textu písně Raise The Flag: Rocn'n'Roll will never die. Rock'n'roll will survive!!