Reakce na recenzi:

Propan-2-ole - @ 29.12.2014

Když v roce 1976 vydali Klaatu svou prvotinu 3:47 EST, mluvilo se o nich zejména v souvislosti s tím, že se údajně mělo jednat o "tajné" album Beatles vzniklé pod jiným preudonymem. Tyto konspirační teorie kapele pomohly zvýšit popularitu alba, nicméně jim později tato skutečnost spíš uškodila.

Nicméně Klaatu svou velkou inspirací Liverpoolskou čtveřicí jen těžko mohou zakrýt. Ačkoliv album nezní úplně jako Beatles, v některých momentech se jim velmi přibližují. Nicméně, k samotnému obsahu alba:

3:47 EST začíná skladbou "Calling Occupants of Interplanetary Craft," která má podle mě naprosto úžasnou myšlenku. Pakliže na jedné straně je kapela inspirovaná Beatles, na straně druhé je neméně inspirovaná také scifi a mě se prostě neskutečně líbí ta myšlenka, kdy kapela promlouvá k inteligentním mimozemšťanům, kteří dávají odpověď prostřednictvím zkresleného vokálu. Ostatně deska celá je plná různých zkreslených zvuků a zvukových efektů, které v některých místech působí až mrazení v zádech, třeba vokál v poslední skladbě "My Little Neutrino..."

Vrcholem alba je podle mě "Subrosa Subway," skladba pojednávající o stavbě New Yorského metra, ve které se navíc kapela nejvíc přibližuje svému vzoru - Beatles. Skladbu uzavírá úžasný zvuk projíždějícího vlaku. Ani v dalších skladbách Klaatu rozhodně nejní nudně. Zajímavými kusy jsou rozhodně "California Jam," "Anus of Uranus," "True Life Hero..."

Vlastně celý prostředek alba ubíhá neuvěřitelně svižně a člověk se ani pořádně nerozkouká a blíží se pomalu k závěru. "Doctor Marvelo" je ještě skladba podobná předchozím, jen v pomalejším tempu. Až v "Sir Bodsworth Rugglesby III" si kapela naplno začne pohrávat s efekty a výsledný efekt zní až trochu úsměvně, ale pořád v dobrém slova smyslu. Zkreslený hlas, k tomu zkreslené sbory a různé další zvuky tomu všemu dávají až "dětsky" veselou atmosféru.

Uzavírající "Little Neutrino" s již zmíněným mrazivým vokálem je pak krásnou tečkou za tím vším. Nicméně jak jsem již psal, že prostřední část alba neskutečně odsýpá, tak v úvodu a závěru mi trochu přijde, že se trochu vleče... Nutno ještě zmínit, že celé album je protkáno symfonickými aranžemi, které možná už trochu dávají předzvěst toho co Klaatu chystali následujícího roku, s dle mého názoru vrcholem jejich tvorby, albem Hope.

S hodnocením jsem trochu rozpačitý. Ač se jedná o hodně zajímavý počin tak přeci jen nevím jestli si zasluhuje dostat nějak vysoké hodnocení. Přeci jen, hudba Klaatu je dost zvláštví a člověk potřebuje mít opravdu tu správnou náladu aby si je vychutnal. Navíc se nejedná o počin bůh ví jak progresivní. Dobře se to poslouchá, je to zajímavé, zejména díky zvukovým efektům, ale asi tomu pořád něco chybí...