Clannad - Macalla (1985)
Reakce na recenzi:
horyna - @ 18.03.2020
Zapomeňte na všechny škatulky. Zapomeňte na to, že existuje nějaká tvrdá rocková muzika. Zapomeňte, že se hraje metal, hard rock, jazz, nebo blues. Vypadněte z městských aglomerací, alespoň na chvíli utečte před okolní všudepřítomnou technikou a zkuste se oprostit od každodenních problémů starostí i strastí. Vyražte do přírody, naplánujte cestu, určete si start i cíl a sebou si krom pár potřebných krámů vezměte kapesní přehrávač, ve kterém budete mít nalitou přesně tuto desku. Počkejte až budete mimo civilizační dosah a poté si ji v lůně matičky přírody pusťte. Jděte po vytyčené trase a vnímejte jen hudbu a své okolí. Předem vám zaručuji že prožijete mimořádný zážitek, protože tahle krása jde mimo obecné mantinely vnímání hudby. Ona to vlastně ani není hudba, alespoň ne nijak obyčejná. Je to astrálno v té nejčistší formě a podobě.
V tom našem širém hudebním světě je jen málo krásnějších nahrávek, než je právě Macalla, jež vytvořili irští velvyslanci přírody Clannad. Pro takovou všeobjímající nádheru jsou všechny slova a fráze úplně zbytečné. Tohle je ta nejčistší esence vytvořená splynutím našich duší s neposkvrněným okolním světem dávnověku.
Myslím, že není až tak důležité zmiňovat fakt, že Clannad zde poprvé začínají do své tvorby implementovat i prvky popu. Pokud se to děje takto sofistikovaným způsobem, nemůže onen pokus kapele ublížit, ale naopak. Širší přístupnost neznamená vždy bezbřehou komerci a vyváženost obou složek je na Macalla úžasná.
Cit a schopnosti s jakými zde kapela přistupuje k práci s vícehlasy a k celkovému aranžování jednotlivých témat je naprosto jedinečný. Stejně důležitým aspektem je pak práce s atmosférou. Nálady a odstínění určitých písní jsou natolik profesionální, nenapodobitelné a silné, že i když je budete vnímat se zatajeným dechem pořád se nepřestanete divit, jestli je taková nádhera vůbec skutečná a budete si klást otázku, zda-li je vůbec možné, že ji vyprodukovali obyčejní smrtelníci.
Z výborně dramaturgicky vyrovnané kolekce bych si dovolil přec vyjmout jednoho zástupce a tím je nejzářivější drahokam této sbírky, píseň In a Lifetime. Jeho trvalou krásu do našich srdcí tesá zpěvačka Máire Ní Bhronáin spolu v duetu s U2 pěvcem Bonem. Pro vystihnutí krásy tohoto songu čeština zkrátka postrádá ty správná slova.
V těchto těžkých dnech, v těchto těžkých časech, je pro nás milovníky hudby tím správným hnacím motorem, který pomůže člověku alespoň na chvíli přesunout myšlenky stranou naše muzika. Ta sice nemá dar v podobě léku, který by lidstvo tak nutně potřebovalo a dokázalo jej v tuto chvíli spasit, avšak i těch několik málo chvil v její krásné společnosti, dokáže jedinci dodat odvahu a psychicky jej malinko pozvednout.