Reakce na recenzi:

Snake - @ 24.12.2013

Acqua Fragile. Další z celé řady italských, dnes už téměř zapomenutých skupin. V polovině sedmdesátých let jí vyšly dvě studiové nahrávky a dál, již dávno po jejím rozpadu, ještě bootleg z koncertu. A to bylo všechno. Šmytec.

Bezejmenné debutové album spatřilo světlo světa v roce 1973, na etiketě nezávislé firmičky "Numero Uno." Nebudu tady jmenovat jednotlivé muzikanty, to si můžete najít v profilu, ale jedno jméno je rozhodně zajímavé. Zpěvák Bernardo Lanzetti. Ano, přesně ten Lanzetti, který o pár let později chytne laso od P.F.M a nahraje s nimi alba Chocolate Kings, Jet Lag a Passpartù. Ale zpátky k Acqua Fragile. Na rozdíl od drtivé většiny ostatních italských kapel se od samotného začátku orientovali na angličtinu a to je možná jeden z důvodů, proč komerčně zcela propadli. Muzika je to přitom parádní,rozkošatělá, s výbornými vokály. Symfonický prog s prvky folku. Nejen na stránkách věnovaných italskému progu, ale i ostatními recenzenty bývají Acqua Fragile nejčastěji srovnáváni s Gentle Giant (snad kvůli těm vokálům) a Genesis. Ale k samotnému albu tak, jak ho slyším já.

Hned na úvod tady máme ambiciózní, téměř sedm a půl minuty dlouhou kompozici Morning Comes. Pěkně členitou, jak se na progresivní rock sluší a patří, s bohatými rejstříky kláves. Reminiscence na Genesis jsou, i díky poměrně podobnému sólovému zpěvu, docela silné.

Áno. Jestli jsou někde doopravdy cítit Gentle Giant, pak je tomu v následujícím kousku Comic Strips. Komplikovanější rytmus, ale hlavně ty multivokály... Jenže co naplat. Ta skladba je prostě skvělá.

Podle názvu Science Fiction Suite bych šacoval všechno možné, ale akustickou folkovou píseň? A přeci je tomu tak. Rytmika si dá pohov a můžeme si vychutnat výbornou práci zvonivých akustických kytar a úžasné vrstvené vokály. Hned čtyři z pěti členů kapely i zpívají a tady jsou pořádně slyšet.

Song From A Picture je v tempu poněkud vlažnějším, dala by se označit za baladu.

Je neuvěřitelné,kolik nápadů kapely podobného ražení dokážou nacpat na plochu čtyř minut. Jako ve skladbě
Education Story. Ráznější začátek zvrtne se do chytlavých instrumentálních eskapád, obohacených lahůdkovými vokálními kouzly.

Akustická písnička Going Out není nic, než chvilkou oddechu před vrcholem alba, kterým je závěrečná osm minut trvající nálož Three Hands Man. Od samotného začátku čapne a nepustí. Neobyčejně působivé klávesy, podmanivá rytmika a jeden nápad lepší než druhý. V poslední třetině suity ozve se jednoduchá kolotočářská melodie, které se Acqua Fragile okamžitě chytí a dál jí rozvíjejí. Fascinující moment s gejzíry perlivých kláves...

Popravdě řečeno, moc jsem si toho od Acqua Fragile nesliboval. Už jen po hejkalově recenzi na následující placku Mass - Media Stars. Když se však v mém oblíbeném e-shopu objevila reedice debutového alba, neodolal jsem a pustil si pár ukázek. Ty mě docela slušně nalomily a tak bylo cd za pár týdnů doma. Nezalitoval jsem ani na okamžik, jen poslední skladbu Three Hands Man jsem si musel pustit snad třikrát po sobě a to se mi věru běžně nestává. A že jsou podobní Genesis? To je toho. To jsou ranní Marillion také a i tak za sebou mají zástup oddaných fanoušků. S hodnocením je to těžké. Rozum říká, dát nejvýš čtyři. Snad za tu neoriginalitu. Ale srdce velí pět. Ta deska je prostě parádní a už jen za Three Hands Man, křišťálově čistou produkci a všeobjímající, krásně hřejivý zvuk... sorry, ale nemůžu jinak.