Reakce na recenzi:

Psychedelic Rider - @ 16.09.2015

Druhé album berlínských fousáčů zní stejně dobře jako to první. Ostatně, co se může pokazit na kopírování starých dobrých sedmdesátek. Ale ho..., mysleli jste si, že se na tuhle kapelu budu dívat očima starého zaprděnce, co si do své věže pustí cédéčko už stokrát ohraných hitů progresivní hudby? Musím říci, že tihle Berlíňané jsou opravdu originální. Ukažte mi podobnou kapelu ze sedmdesátek, kterou kopírují a já vám osobně koupím párek v rohlíku. Něco na tom bude, tahle hudba teď frčí na západě a není to východní Německo. Je to jednoduše zcela něco jiného, než se za posledních dvacet let na scéně objevilo. Je to skutečný nefalšovaný Hard Rock se vším všudy.

Vezmu-li do ruk jejich LP desku, čtu jasně - "Hudba, kterou právě můžete slyšet na tomto albu, byla nahrána živě v jedné místnosti se zesilovači nastavenými na větší hlasitost. Tihle chlápci ne že jen vypadají jako by se přenesli v čase, oni podle toho i žijí a snad se i chovají. Christoph "lupus" Lindemann, zpěvák kapely, má docela zajímavou polohu hlasu. Ze začátku vám to přijde zajímavé, ale po několika písních už vás to začne nudit. Písně znějí velice podobně a rozlišíte je především díky kytaře mocných riffů.

První mocný song "Come Back Life" začíná nevinnými bubny, ale krásně se rozjede. Kytaru krásně slyšíte z levé bedny, a když zavřete oči, klidně si za ní můžete dosadit Yettiho muže, tak totiž nevypadá jen "lupus", který místo svého zpěvu dokáže hrát ve většině skladem i úžasně chytlavé riffy, ale i zbytek kapely. Na téhle desce za basou stál ještě Philip "mammoth" Lippitz, který byl však roku 2013 nahrazen, ale o tom si řekneme někdy příště. Christoph "Tiger" Bartelt, mocný to bicmen hlídající si své teritorium v zádech ostatních členů to skvěle dokáže rozbalit. S "Doomsday Machine" přichází teprve ten pravý hardrockový nářez. Klip jsem na youtube shlédl už aspoň stokrát, ale stále to jde poslouchat dokola. V jedné části si "lupus" přešlápne na kytarový fuzzy efekt a dodá tím téhle skladbě to, o čem jste si až dosud mysleli, že to nepřijde. Jednoduché riffy, jednoduché bubny s basou a člověk si zase povzdechne, že ho to nenapadlo taky. V "Eye of the Storm" opět přemýšlím o poloze "lupusova" hlasu a říkám si, jestli to není příliš výrazné a pomalu se blížím k poslední skladbě side A.

"Dust" - rychlejší pecka, opět mi zpěvákův hlas naznačuje, jakoby to všechno znělo na stejné brdo, ale co už, právě díky tomu poznáte Kadavar na sto kilometrů. Druhým nejlepším songem tohoto alba je "Fire". Refrén mi zní stále dokola v hlavě a asi si ho budu zpívat i dnes ve sprše. V "Liquid Dream" se najednou přidává syntetizér, který jsem dosud na albu nezaznamenal. Vůbec by mi nevadilo, kdyby ho Kadavar používali častěji. Předposlední písní je "Rythm for Endless Minds", která ve mě evokuje stejné pocity jako sám název - "Rytmus pro nikdy nekončící myšlenky (mysl). Tahle píseň opravdu trochu vybočuje z řady. Závěrečná skladba "Abra Kadavar" je spíše takovou malou kratší instrumentální tečkou za albem. Poslech stojí určitě za to, a pokud si to nemyslíte, pusťte si raději třeba Black Sabbath, ti jsou totiž ještě lepší.


Datum vydání: 12 dube, 2013.
Formát: CD/LP
Vydavatelství: Nuclear Blast

Údaje o nosiči: http://www.discogs.com/Kadavar-Abra-Kadavar/release/6965360