Kristýna - @ 13.07.2013 | #

Přestože mám radši hudbu pocházející ze 70. let, někdy zkrátka neodolám a „vrátím“ se k psychedelickému rocku, jež vznikal převážně o dekádu dříve. Převážně, ale ne vždy. Burning Circles in the Sky amerických The Myrrors spatřilo světlo světa v roce 2008. Má ale všechno, co bychom od kvalitního acid/psychedelic rocku čekali.

Celé album má hutnou, povětšinou melancholickou atmosféru – to poznáte již od prvních tónů The Mind's Eye. Tato skladba začíná zvláštními zvuky, které má na svědomí přetočení stopy pozpátku, což je, jistě mi dáte za pravdu, zvláštní prvek, kterým kapela zřejmě odkazovala na tzv. „backmasking messages“. Kdo ví. Každopádně jakmile se přidají ostatní instrumentalisté a Nik Rayne se svým nezapomenutelným hlasem, Myrrors mají vyhráno. Skladba hodná 13th Floor Elevators.
Plateau Skull pokračuje obdobně. Jednoduchá, ale přesto silně působivá skladba, kde atmosféra neskutečně houstne.
Následující Burning Circles in the Sky je o trochu výraznější věc. Splňuje však všechny atributy, které by správná psychedelicky rocková píseň měla mít. Mystickou atmosféru podporují kytary a sitár. Přirozenost projevu z Burning Circles in the Sky přímo čiší.
Dle mého úsudku nejsilnější zásek v desce je hned další skladba. Nese název Warpainting a naprosto příkladně se v ní prolínají jednotlivé stopy. Kytary a decentní syntetizéry, a k tomu vlastně úplně prosté bicí. Christopher Safi také nemá potřebu se svou baskytarou příliš exhibovat, spíše jen sloužit skladbě a doplnit tak náladu, kterou vytvoří geniálně jednoduchý ústřední motiv. Ke konci jako by vše explodovalo; zastřené kytary úplně ovládnou celou skladbu.
Šestnáctiminutová Mother of All Living nepřináší žádnou změnu, co se nálad týče. Nejpsychedeličtější skladba na albu se nese duchu skladeb předchozích, ale zároveň je dokonale shrnuje. Klavírní pasáž je příjemným zpestřením, jinak se jedná spíše o meditativní hudbu.

Říká se, že v jednoduchosti je krása. Po poslechu tohoto alba musím konstatovat, že to tak asi přecijen bude.

Matouš @ 11.09.2013 13:32:17 | #
Kristýno, díky za tip! Digitální poslech mě zajímá pouze informativně. Digitální zvuk představuje pouhých 20% skutečného zvuku. Pro kvalitní a soustředěný poslech upřednostňuju klasické nosiče, jakými jsou dnes LP nebo CD. Jestli je kapela spokojená pouze s tímhle způsobem přenosu své hudby k posluchačům, tak to není pro mě dost dobrý. Jejich hudba je přitom uhrančivá, moc bych stál o klasický nosič tohoto alba... Takhle je to pro mě zpráva o tom, že to kapela se sebou nemyslí moc vážně. Je to na úrovni hand-made experimentu. A v případě The Myrrors je to opravdu škoda, protože jejich "hand-made" je profesionální prací s pořádnou dávkou umanutosti. Shazují se sami tím, že takto omezují svou cestu k posluchačům. No nic.