Reakce na recenzi:

horyna - @ 20.08.2016

V předvečer vydání nové desky Karmakanic, popravdě, doma už přistála a něco jsem z ní i slyšel, ale pamatovák zatím příliš nefunguje, ale říkám si tak, že kluci ušli od svého debutu celkem dlouhou cestu a každým svým albem se posouvají někam dál, dá se to nazvat tvůrčím růstem. Abych si tento názor potvrdil, přichystal jsem si jako překvápko poslech jejich prvního alba Entering the Spectra, které ze všech jejich desek znám asi nejméně a nejméně ji prožívám, myslím, že tady ještě kapela nemá "svůj ksicht" a jako by se teprve hledá. Po necelé hodince, můžu ovšem konstatovat, že jsem si poslech pěkně užil a vcelku mě překvapilo, že si písně dost pamatuji a jeho jasná linie mne uvedla do přesvědčení že už tento debut slibuje silný kreativní zážitek. Sice se v tu F. K. nezapřou ,ale Karmakanic znějí jinak a jsou to jasně oni, tak jak je znám a mám rád z dalších desek.

V Entering the spectra- se pánové především instrumentálně pěkně vyřádí, skladba má drajv a hypnotické učinky jí nezcházejí, jemné orientální ladění The spirit remains the same- je silně omamné a Jonas nám tu pěkně pobrukuje. Energie mířící z Cyberdust from Mars a originalita páté Space race No 3- mě vždy dokonale pobaví a naladí zároveň. Fusion cítění a parádní sólová i basová práce se dostaví s The man in the moon cries, po níž následuje razantní instrumentální kus One whole half- takto Karmakanic dnešních dnů už opravdu neznějí, až je mi to vcelku líto. Is this the end?- balancuje na hraně operní, kde patos nemá pro své uplatnění pražádný prostor. Konec přinese další rytmicky razantní kus Welcome to Paradise- mou hodně oblíbenou.

Musím konstatovat, až nerad:-) že i s touto první Karmakanic kolekcí cítím velké souznění a silné vybrační účinky se v mém nitru dostavují s každou položkou tohoto řeknu až skvostného alba. 4,5 je tedy povinost.