horyna - @ 20.08.2016 | #

V předvečer vydání nové desky Karmakanic, popravdě, doma už přistála a něco jsem z ní i slyšel, ale pamatovák zatím příliš nefunguje, ale říkám si tak, že kluci ušli od svého debutu celkem dlouhou cestu a každým svým albem se posouvají někam dál, dá se to nazvat tvůrčím růstem. Abych si tento názor potvrdil, přichystal jsem si jako překvápko poslech jejich prvního alba Entering the Spectra, které ze všech jejich desek znám asi nejméně a nejméně ji prožívám, myslím, že tady ještě kapela nemá "svůj ksicht" a jako by se teprve hledá. Po necelé hodince, můžu ovšem konstatovat, že jsem si poslech pěkně užil a vcelku mě překvapilo, že si písně dost pamatuji a jeho jasná linie mne uvedla do přesvědčení že už tento debut slibuje silný kreativní zážitek. Sice se v tu F. K. nezapřou ,ale Karmakanic znějí jinak a jsou to jasně oni, tak jak je znám a mám rád z dalších desek.

V Entering the spectra- se pánové především instrumentálně pěkně vyřádí, skladba má drajv a hypnotické učinky jí nezcházejí, jemné orientální ladění The spirit remains the same- je silně omamné a Jonas nám tu pěkně pobrukuje. Energie mířící z Cyberdust from Mars a originalita páté Space race No 3- mě vždy dokonale pobaví a naladí zároveň. Fusion cítění a parádní sólová i basová práce se dostaví s The man in the moon cries, po níž následuje razantní instrumentální kus One whole half- takto Karmakanic dnešních dnů už opravdu neznějí, až je mi to vcelku líto. Is this the end?- balancuje na hraně operní, kde patos nemá pro své uplatnění pražádný prostor. Konec přinese další rytmicky razantní kus Welcome to Paradise- mou hodně oblíbenou.

Musím konstatovat, až nerad:-) že i s touto první Karmakanic kolekcí cítím velké souznění a silné vybrační účinky se v mém nitru dostavují s každou položkou tohoto řeknu až skvostného alba. 4,5 je tedy povinost.

horyna @ 12.05.2017 12:04:26 | #
Poslední dny jsem nadšeně věnoval znovu studiu alb Karmakanic v tomto pořadí:
Dot: pro osvěžení 2x v autě
Wheel of Life: mp3 při zahradních pracech a část na kolo výletu
Entering the Spectra: opět v autě
Who's The Boss In The Factory?: mp3 na cestách
In A Perfect World: taktéž
výsledný dojem: Přesto, že je poslední nahrávka Dot opět vynikající, předešlé čtyři výtvory u mne nepřekonává. Čirou radost mi způsobil nenápadný Wheel ... a samozřejmě klasika Who's the Boss... Na dobu okolo In a Perfect... mám velice něžné vzpomínky, tam je každý poslech svátkem a velmi pozitivně mne překvapila i deska debutová, kterou jsem sice hodnotil maximem, ale když ji neposlouchám, vždy o ní pochybuju a při její konzumaci se vždy dostaví známe wow!!

Všech pět jejich lp spadá stále mezi vysoký nadstandard. Tolik k Reingoldově partě, z jejího účinkování na scéně mám jen a jen příjemné pocity.