Reakce na recenzi:

swenik - @ 03.08.2019

Recenzovat toto album je pro mne tady v této společnosti tak trochu "za trest".
Ale nemohu si pomoct, mně se líbí a mám ho i na vinylu. Nemluvě o tom, že jsem "tehdy" byl v Lucerně, když MSP přijeli v roce cca 2014 do Prahy..

Jasně, jako první hráli samozřejmě "rádiovou" Motorcycle Emptiness, ale po ní už to přišlo - další jejich pecky. Bradfield shodil pár kilo a působil jako mladík. Ty jeho tanečky s kytarou přes šňůry, to už je klasika. Občas zastínil i Nickyho, který ve své kožené bundičce i s basou dělal skoky à la Tomáš Holý (či Petr Korda?). Zkrátka na mne kluci udělali na koncertu velký dojem..

Album jsem si poslechl před koncertem a přemýšlel jsem nad tím, co z něj zahrají. A pár skladeb skutečně zaznělo, což vůbec nebylo na škodu. :-)

This Sullen Welsh Heart - tak tohle je klasická "bradfieldovka". Mohl by i bez Lucy přijít klidně sám, jen s kytarou a rozezpíval by všechny v jakémkoliv sále. Ostatně v Lucerně to tak bylo. Sám s kytarou bez doprovodných vokálů to dal..

Show Me The Wonder - skladba s klipem, možná ta "hlavní" - pro někoho bohužel neschůdný popík. Ale mne ty žestě, melodičnost a hlas hladí.. Pro mne krásná skladba, hlavně v refrénech, kdy občas trubky maličko změní melodii.

Rewind The Film - titulní píseň desky. Hlas Richarda Hawleyho překvapí a je úžasný. O to více pak vynikne zpěv Bradfielda, když už máme pocit, že zpívaný refrén nebude a španělka tam sází jeden tón za druhým. Poprvé jsem měl pocit, že do toho Bradfield řízl hlasem až moc. Ale při druhém refrénu už ho člověk čeká a zase přijde překvapení, protože vystoupí o něco dřív a zpívá mnohem krásněji.

Builder Of Routines - tympanický úvod, pak opět jasný zpěv, ale neuvěřitelně pohodový rytmus ve stylu Beatles. Zkrátka další hitovka, ale nelze jim to mít za zlé. Bradfield ty melodie chrlí snad víc než kdysi Karel Svoboda u nás pro Karla Gotta..

4 Lonely Roads - tenhle song chápu tak trochu jako odpočinek od celé kapely. Rytmika - basa a bicí, to je hlavní devíza. O melodii opět nemá smysl diskutovat a Cate Le Bon to odzpívala krásně.

(I Miss The) Tokyo Skyline - další song prošpikovaný melodií a krásnými tóny kytar. Téměř bez bicích a přitom tak zpěvný, rytmiku supluje velmi jednoduchou basou Nicky Wire, překvapivě to funguje. A smyčce vždy v pravý okamžik. Stačí zavřít oči a relaxovat..

Anthem For A Lost Cause - opět nádherné melodie a kytara v plné parádě. Skromný kytarový začátek nás dostane přes Bradfieldův zpěv do refrénu a pak už je člověk v "zajetí". Těžko se to popisuje, ta píseň není nijak složitá, ale ta pohoda, co z ní vyzařuje, to jsem dlouho neslyšel. Možná naposledy u ELO..

As Holy As The Soil (That Buries Your Skin) - další melodická pohodovka. Tady mi MSP připomněli album U2 z roku 2000 All That You Can´t Leave Behind. Tam také co song, to potenciální hit..

3 Ways To See Despair - naštěstí přišla tahle píseň, kde Bradfield přestal "juchat" a kapela celkově zatáhla brzdu v melodiích a lehkosti. Tenhle song je totiž "těžší" a tak trochu odkazuje na jejich kořeny.

Running Out Of Fantasy - a po temnější písničce opět následuje melodická a kytarová "oddychovka" bez bicích. Bradfield zase ukazuje, že je zpěvák par excellence..

Manorbier - a konečně přišla má nejoblíbenější skladba z celého alba! Když jsem si hledal název, MSP v sobě opět nezapřeli svůj welšský původ. Je to vesnička s pevností (historii snad brzy zjistím). Ten temný začátek skladby a následné stupňování napětí s naprosto laciným drnčením do strun kytary, to nemá chybu. Miluji zde každý tón a hlavně bicí s baskytarou. Tuhle skladbu mohu opravdu doporučit i náročným posluchačům. Mimochodem refrén by mi seděl do filmu Trainspotting..

30-Year War - závěr samozřejmě ve velkém stylu s melodičností nám už tolik známou. Tady nelze nic vytknout. Kapela zkrátka využila všechny své přednosti dohromady a najednou.

Zvažoval jsem jestli dát plný počet nebo "jen" čtyři hvězdy. Ale hlavně ten předposlední instrumentální song mne zviklal, abych se přiklonil na 4,5 a zaokrouhlil to.. Tahle kapela mne už "dostala" mnohokrát, nerecenzoval jsem zatím jiná alby, ale mám s nimi zážitky, tak je to možná i trochu méně objektivní. Byť si myslím, že vyprodukovali spoustu kvalitní muziky. Není to nic průlomového, ale své místo tady navždy budou mít.