horyna - @ 11.05.2019 | #

Jak, nebo lépe řečeno proč jsem kdysi objevil tuto zvláštní francouzskou jednotku sedmdesátých let, si už dnes nevzpomenu. Předpokládám, že to bylo na popud nějaké recenze nebo dialogu připojeného ke kapelám z podobného regionu. Že se i v tak pro rockovou a prog hudbu netypické zemi, jakou Francie bezesporu je, zrodilo několik pozoruhodných uskupení v silné desetiletce hudební obrody před padesáti lety je celkem logické. Netuším, jestli byl právě soubor Mona Lisa jedním z vůdců tamější scény, ale odkaz, jaký nám svými nahrávkami zanechal, k podobné myšlence lehce svádí.

V jejich případě jde o velmi originální pojetí a náhled na progresivní atmosférický rock uchopený po svojom. V kombinaci s intonačně nesnadným francouzským jazykem tak vzniká něco specifického a těžko zařaditelného. Jakákoliv přirovnání jsou v tomto případě zhola nemožná. Navíc je projev jejich zpěváka slyšícího na jméno Dominique Le Guennec neskutečně teatrální a věřím, že pro některé i na hranici dobrého vkusu. Pokud ale chováte sympatie k zemi, ze které soubor pochází, stává se tento (pro některé) handicap ve vašich očích silnou zbraní a dominantním nástrojem celé plejády emočně vystupňovaných okamžiků provázejících soubor sofistikovaných a do detailu vypiplaných kompozic, které z prvních čtyř alb souboru sálají.

Pod uhrančivým pohledem kormidelníka (možná samotný Dominique Le Guennec) zahaleného do modré barvy na přebalu jejich čtvrtého a troufám si tvrdit že i vrcholného alba Avant Qu'il Ne Soit Trop Tard se ukrývá soubor šesti artrockových, jen těžko zaměnitelných skladeb. Silný přítlak na atmosféru nevychází jen z divadelního a často recitujícího Dominiquova hrdla, ale rovněž z neprodyšné klávesové stěny, která je hodně intenzivní a jasně slyšitelná. Do ní se občas přimotá kytarové sólo, vyhrávka nebo slušivý akustický tok.

Z této muziky je Francie cítit na sto honů. Podobně, jako cítíte z Italů jejich typické hudební fluidum, něco specifického vychází i od (těchto) Francouzů. Zkuste a uvidíte. 4,5*

Mayak @ 12.05.2019 08:38:35 | #
john I :
"Francouzská muzika to je pro mě naprosté temno. Možná tak šansony a kabarety, ale že by šneci uměli hrát progrock? To slyším poprvé." ...

Beriem to z istou mierou nadsázky, ale o.k.

Bolo by to na dlhú debatu, ale dám Ti zatiaľ dva (myslím že hodne dobré, ba skvelé) tipy:
1. MINIMUM VITAL - kultová kapela predovšetkým muzikou, čo hrali v 90. rokoch, originálny špecifický prog s prvkami fusion, ale decentne aj folku.
Osobne odporúčam skúsiť aspoň album "Sarabandes" (1990) ...
2. SAENS - úplne klasický neo-prog (nepochybne interesantný aj pre Braňa), s dlhými kompozíciami. albumy "Escaping from the Hands of God" (2002) a "Prophet in a Statistical World" sú vysoký európsky progrockový nadštandard a ani nemáš pocit, že počúvaš Frantíkov...
Obidve skupiny pozri na PA ...
... a je toho podstatne, podstatne viac ...