Paradox - @ 07.11.2015 | #

Asi je ještě dost brzy na nějakou recenzi alba, nicméně musím říci, že album mě hned chytlo. je to naprosto skvělé album. On an Island je také skvělé ale dle mého názoru ho Rattle That Lock předčí. Ani nevím, kolikrát jsem tohle album už slyšel a pouštím si ho stále dokola a stále ve mě vyvolává nádherné pocity. Už sám začátek je famózní. Skladba 5 A.M. je prostě klasickým Gilmourovým intrem, které je ale o poznání lepší, než na On an Island. Mnohem lépe na tomhle albu využil symfonický orchestr, který krásně podtrhuje atmosféru alba. Nebudu tady komentovat každou skladbu zvlášť, protože to nemá stejně smysl a bylo by to na dlouhé povídání. Zkusím jen reagovat na některé negace z předchozího hodnocení. Skladba 5 A.M. končí tak jak končí, protože je to intro a zároveň i outro celého alba a skladba jako celek je podle mě opravdu nádherná. Skvělé spojení symfonického orchestru a Davidovi kytary. Jednou v pojetí rána a jednou v pojetí večerním. Skladba Rattle That lock je typická skladba směřující do hitparády. Je zajímavá a má krásný text inspirovaný básněmi Johna Miltona o ztraceném ráji. Nádherná skladba z mého pohledu je právě i A Boat Lies Waiting, která by skutečně svým pojetím mohla být na albu The Endless River, ale možná jí právě David chtěl mít na svém albu a dát tak i na své album odkaz na zesnulého Ricka Wrighta, kterého měl moc rád. Tahle věc je naprosto úžasná a nádherně v ní zní trojhlas Davida Gilmoura, Davida Crosbyho a Grahama Nashe. Naopak si myslím, že je zakončena nádherně. Ten zpěv na samém konci je nejkrásnější, a dál už myslím nebylo co dodávat. Pak další naprosto úžasná skladba je skladba In Any Tongue, ve které jasně David svým zpěvem ukazuje, že vůbec nepatří do starého železa. Tahle skladba má tak nádherné refrény, ze kterých mě až mrazí. Nádherné kytarové sólo. Tenhle refrén mi zní stále v uších. Naprosto úžasná věc! Stejně tak je pro mě ´žasná skladba Beauty, která mi nejvíce připoměla ta klasická intra Pink Floyd. Itahle skladba by se hodila na již zmiňované album The Endless River ale má své opodstatněné místo i na tomto albu a neřekl bych, že to je jen nějaké vychýlení z alba. Skladbu The Girl in the Yellow Dress jsem při prvním přehrávání moc neregistroval. Skutečně mi tam moc nesedla ale po několikátém přehrávání mi tam už pasuje. Davidovo Jazzové pojetí je prostě parádní. Tenhle člověk je multi instrumentální a myslím si, že tahle skladba zaskočí i zkušené Jazzmany. ta skladba má atmosféru a po tom, co jsem viděl i oficiální klip se mi líbí ještě víc a už chápu, proč je v ní ten nádherný ale smutný saxofon. Myslím, že to je Davidův parádní zásek mimo jemu tak vlastní hudební pojetí. No a skladba Today? Uznávám , že začátek a vlastní skladba jsou asi nejprotichůdnější z celého alba, nicméně skladba Today je prostě skvělá a to co v té skladbě předvádí Guy Pratt na basu, to prostě nemá chybu! Myslím, že jde asi o nejlepší basovou linku, kterou jsem kdy ve skladbách ať už od Gilmoura, nebo od Pink Floyd slyšel. Ta skladba má skvělý šmrnc. No a pak už přichází večer ve skladbě And Then... Já za sebe říkám, že tohle je nádherné album od Davida Gilmoura, které má krásný hudební rozlet a skvěle se poslouchá jako celek a navíc se skvěle hodí hned po poslechu alba The Endless River, právě díky tomu, že tam jsou skladby, které by do tohoto alba pasovali a současně jsou tam i radikálně odlišné skladby, jako třeba Davidova skvělá Jazzovka. Takže za mě jednoznačně 5 star!

Paradox @ 08.11.2015 14:39:11 | #
bullb: Nemám vůbec nic proti tvému názoru. Každý má právo na své hodnocení. Jen si myslím, že by ses měl pokusit hodnotit alba podle podmínek a času za jakých vznikly. Srovnávat album roku 2015 z albem roku 1978 je podle mě nesmyslné. David Gilmour je člověk, který dnes prožívá tzv. podzim života a není to už ten mladík, který chce oslnit svým rockovým pojetím. David Gilmour si dnes jde do studia odpočinout. On tu práci miluje a dnes už skládá jen věci, které odpovídají jeho věku a tomu, co chce dnes svým albem světu sdělit a určitě nechce dnes sdělit svým albem to samé, co tenkrát v roce 1977. Já tohle album slyšel už nejmíň 50krát a za tím co tu píšu si opravdu stojím, byť říkám otevřeně, že jsem veliký fanda Pink Floyd, píšu upřímně, že jsem z tohoto alba nadšený. Naopak si myslím, že třeba proti On An Island je tohle album příjemně rychlejší. Ale opravdu příjemně. Tím, že je na něm více hudebních stylů je to album poslechově na takové příjemné vlnovce. Album je podle mého názoru opravdu příjemně poslouchatelné od začátku do konce. Jsem nadšený i z jeho Jazzového pojetí. nejslabší skladba je podle mě Dancing Right in Front of Me. Ale ani tady nemůžu říci, že by to byla skladba špatná. jen mě osobně není tak blízká, jako třeba In Any Tongue, která je podle mého názoru absolutní špička na albu společně se skladbou A Boat Lies Waiting. je to to samé, jako když kdosi srovnával The Endless River s Alby typu The Dark Side. To přeci nemůže někdo myslet vážně. Srovnávat album 4 mladých nadržených lidí po úspěchu v touze dobít svět svým naprosto originálním pojetím s albem, které stvořili dva 70 letí lidé jako rozlučkové a pietní album za zesnulého kolegu. To je přeci úplně nesmyslné srovnání. Proto si myslím, že je potřeba brát alba v souvislostech a čase v jakém spatřila světlo světa. a já za sebe říkám, že David mě opravdu moc mile překvapil a zaposlouchat se do jeho úchvatné kytary v tolika odlišných skladbách na jednom albu je pro mě moc fajn a tohle album opravdu miluju.