steve - @ 22.01.2017 | #

Konečně nám Pain of Salvation vydávají novou desku. Po dlouhých šesti letech a zdravotních útrapách Daniela Gildenlöwa se tito švédové vrací opět na scénu. A hned v úvodu musím poznamenat že to není návrat nijak velkolepý, nebo snad opojný. K jakékoliv objevnosti, dlouhá léta s kapelou spjatou má tohle album nejdál z jejich doposud vydařené kariéry. P.o.S. zdárně recyklují sebe sama. Velkohubých návratů tady už byla celá spousta a tohle bude jeden z nich. Kapela která kdysi pozvedla zkomírající prog metalový žánr se vrací kamsi do své dávné minulosti.
Retro styl pečlivě vystavěný zpoza Road Sal-tů 1 a 2 je rázem zapomenut, rockové choutky ozdobené sedmdesátkami vzali za své a Danielova (nová) parta se obrací opět k metalu. K mé velké nelibosti prodělává velký krok zpět, krok který v rockové muzice absolutně neschvaluju a hodně se mě zajídá. Samozřejmě ta deska je pořád hodně progresivní, je tady pousta skvělých pasáží, dominanání práce s nástroji, atmosféra, instrumentální znalost, smířlivé melancholické plochy, ale... Ale vše nabourává ten "stupidní" metalový rámec a příšerný nu-metalové klišé, kterého se pejni dokázali z velké části postupně zbavit.
To co bylo u Remedy Lane a Perfect Element novátorské tu vyznívá tupě a to co bylo na Scarsick hitově dominantní tu mizí do ztracena.

Pro metalisty bude jejich nová deska opět velká údálost. Pro rockery, kteří nehodlají neustále překousávat tvrdé disharmonické celky koketující s nu-metalem kterým opovrhují vyznívá otravně, samolibě, ale také příliš zatěžkaně a může způsobit částečný bolehlav.

A tak se ptám proč? A odpoveď typu - proč ne, může znít povrchně i pravdivě, ale pak ať pánové nečekají nějakou úctu a poklonu.
V době, kdy hledí podobně zaměřené kapely jako Anathema, Riverside, Opeth, nebo S. Wilson se vztyčenou hlavou jasně dopředu a prošlapávají si terén to P.o.S. takhle zazdí. Schade!

majamazzi @ 25.01.2017 09:19:47 | #
Děkuju stevovi za recenzi!! Kdybych měl čas a chuť do psaní (což mi moje profese, kde nedělám v podstatě nic jiného, tak trochu znechucuje, a proto mám z této činnosti takovou mírnou skribofobii nebo jak to nazvat), věnoval bych obojí do recenze něčeho lepšího. Na druhou stranu jsem měl velké nutkání se k novému počinu POS vyjádřit. A to už naštěstí nemusím... Díky stevovi. Podepisuju se pod každou jeho větu. Ve starších albech bylo vždycky (podotýkám, že pouze pro mě, zcela subjektivně) "trochu" toho metalu navíc - ve formě takových lehce až kýčovitých pasáží, což jsem ale vždycky u této skupiny tak nějak dokázal akceptovat. Nebo by se dalo říct, že to prostě bylo integrální součástí jejich tvorby. O to víc mě dostalo Road Salt. Zvuk, syrovost, melodičnost, rockovost. Přesně to, co mnoho skalních fanoušků štvalo. Takže já vlastně vůbec nechtěl návrat "ke kořenům". Doufal jsem, že to bude spíš "slané". A kdyby ne, tak aspoň v ranku let 2001-4. Tohle je ale špatný, "překořeněný". Poslední rok se můj přehnaně ortodoxní hudební obzor, díky jistým srdcovým okolnostem, vyúsťujícím v intenzivní přítomnost zástupkyně mladší generace v mé bezprostřední blízkosti;-), velmi rozšířil a slyšel jsem takové množství mnohem lepší hudby od zcela "noname" bandů, že tohle je fakt průměr (ze starého přátelství). Tak závěrem pouze, přesně v intencích steveho - kdyby v tom aspoň nebyly ty rádoby drsný (leč fakt klišoidní a prvoplánový) metalový vsuvky... A ještě, aby toho nebylo málo, proboha (!!!), proč ten rap (!!!!???), jak to výstižně pojmenoval alienshore.
PS: Atmosféra a vyznání hloubky duše, byť neveselé, mi absolutně nevadí - vždyť to je konec konců motor každého umění. Ono tomu ve spojení s POS snad opravdu ani jinak být nemůže! A já ty tklivé a chmurné písně prostě mnohem radši, než rozjuchané optimistické cajdáky...