Reakce na recenzi:

jirka 7200 - @ 27.01.2020

Každý si jistě vybaví řadu muzikantů, kterým můza nedá spát a oni chrlí na trh jedno CD za druhým, nedbaje na známé pořekadlo, že méně někdy znamená více. Jedním z takových pilných autorů je i Antony Kalugin z Charkova. Neustále bez odpočinku pracuje na svých projektech Karfagen, Sunchild, Hoggwash nebo Kinematics Orchestra a to nesmím opomenout jeho stěžejní zálibu – tvorbu relaxační new age muziky, kterou jen minulý rok zaplnil čtyři CD.

S kapelou Karfagen stihl po necelých jedenácti měsících od velmi povedeného a mnoha progovými fanoušky v TOP 10 2019 skloňovaného alba Echoes From Within Dragon Island vydat novou desku s názvem Birds of Passage. Nádherný obal evokuje chutnou porci zajímavé muziky, proto jsem celý nažhavený vidinou vysoce uměleckého zážitku po této novince ihned sáhnul.

Nakonec desku točím doma už asi měsíc a dlouho jsem nebyl schopen vyplodit nějaký závěr. Musel jsem vytáhnout i předchozí album a porovnat je spolu navzájem, abych přišel na to, kde tkví problém. Antony totiž, po úspěchu předchozího alba vsadil na stejnou kartu a s pocitem „když to zabralo jednou, zabere to i podruhé" vysoustruhoval po vzoru „Echoes…" i toto novinkové album. Znovu se tedy setkáváme s pěkným ústředním melodickým motivem, který je pozvolna rozvíjen ve dvou eponymních skladbách přesahujích stopáž dvaceti minut. Album je doplněno dvěma new age skladbami - instrumentální Sunrise a zpívanou Spring (s jakýmsi indiánským zpěvem) kombinovanou s fusion. Závěrečný song na desce pouze dává upomenout (už asi po třicáté) na ústřední melodii alba).

Z této selekce vyplývá, že pokud hudební hostinu oprostíme od příloh a sladkého dortíčku na závěr, zůstanou k degustaci dva nejrozsáhlejší kousky. Ten úvodní pouští šťávu velmi neochotně, jedná se o pokus uvařit symfonický prog rock s velkou přísadou lidových ukrajinských motivů za pomocí kláves, fagotu a flétny. Na mne to však působí dost neosobně, jako ošizené potraviny určené pro český trh. Když se však Karfagen dostane do varu, v tomto případě v druhé dvacetiminutovce, situace se rázem mění. Tuhé maso v kotli měkne, jíška se na pánvi zbarvuje do zlatava. Birds of Passage Part II. je oproštěn od nudného zvuku syntenzátoru a nestále opakovaných slovíček textu, projeví se i nový kytarista Mathieu Spaeter, který předvede vedle pěkného úvodního riffu i několik parádních sól a vyhrávek. V této písni je řečeno vše důležité, zde si plně užívám prog rockovou delikatesu na ukrajinský způsob.

Závěrem : Nová deska Karfagen mě zklamala. Antony se sice obklopil novými muzikanty (jsem smutný z neúčasti kytarového mága Maxe Velychka), ale výsledný produkt zní (krom výborné druhé skladby) nudně a předvídatelně. Uvařen přesně podle receptu předposledního alba, ovšem hudebních i aranžerských nápadů je tu méně. V druhé skladbě je řečeno vše podstatné, ostatní působí jako nutné vycpávky k prodloužení stopáže. Tentokrát je to slabá trojka.