radomil.ocisk - @ 19.11.2020 | #

Další lahůdka králů melancholického a emotivního progu je zde. Tentokrát se můžeme kochat velice pestrým albem, na kterém nechybí vlivy jazzu, rocku, klasiky a samozřejmě top progu. Jsou zde rozevláté ale nenudící instrumentální delikatesy (viz. např. předposlední pecka) ale i jakoby hitové Now Comes The Rain či Under The Sun. Pomalu gradující úvodní skladba přechází skladbu po skladbě k dalším a dalším rozmanitostem a člověk se nestačí divit, co přijde s dalšími tóny. Ray opět čaruje ve svých typických polohách a Matheos opět nezklamal coby skladatel. Musím říci, že s každým poslechem mi běží ten příjemný mráz po zádech. Snad jen mdlá recenze paní Jeřábkové ve Sparku mi narušilo požitek z díla.Díky, čekání se vyplatilo.
Radek

muf @ 20.11.2020 11:31:05 | #
Delší dobu se pokouším najít zalíbení v této, velice často, obdivně recenzované kapele. Leč marně. Zpěv je pro mě tak velkou překážkou, že jsem ji zatím nezařadil do sbírky. Věřím, že kdybych slyšel zpívat např. Casey McPhersona, tak je to bomba. Leč bohužel Ray Alder mi vůbec nesedí. Zpěv je pro mě nástroj sám pro sebe a jeho zabarvení se mi prostě nelíbí. Hned po této novince jsem si pustil Second nature od Flying colors a to je blaho pro mé uši. Možná i to je důvod, proč mám stále tak rád DT, ikdyž je často zatracovaný - zpěv LaBrie.