Reakce na recenzi:

jirka 7200 - @ 13.11.2020

Na tvorbě Mariusze Dudy, zpěváka, baskytaristy a skladatele polských náladotvorných progresivistů z Riverside si vážím jedné věci. Vedle svého domovského souboru si hýčká svůj vedlejší projekt Lunatic Soul, kde neohlížejíc se na současné trendy vytváří muziku podle své nálady a současného vnitřního rozpoložení. A tak na předešlých šesti albech můžeme nalézt písně akustického charakteru, ambientní plochy ale i plno elektronických výbojů. Každý si může vybrat.

Na čerstvé novince Through Shaded Woods, která vychází dnes, 13.11.2020 u firmy Kscope, objevuju při poslechu nový inspirační zdroj. Mariusz směřuje ke svým kořenům, podstatě, teď nemyslím hudební (i když první jeho dvě alba byla také více akustická), ale té osobní, lidské. Objevuje harmonii a souznění s přírodou, kdesi kolem Mazurských jezer, tam kde se kdysi setkaly starogermánské tradice se slovanskou kulturou a tyto pocity transponuje do muziky, kde jsou znát prvky severského folku a keltské muziky.

Fanoušek podobných souborů může namítnout, proč se řadit do podobného šiku kapel, kterých tu působí celé zástupy – matně si vybavuji např. Wardrunu, Heilung, Uttern nebo současnou Myrkur. Na to zní jednoduchá odpověď v podobě poslechu této novinky. Mariusz Duda tyto vlivy použil jako koření a rozpustil je ve svém vlastním DNA - značce Lunatic Soul. Takže i když na vás ze skladeb dýchne mrazivý závan chladného vzduchu a při poslechu vám vlasy pokryje mrazivá jinovatka, zaznamenáte ten rozdíl. Tato muzika nemá onu živočišnou pohanskou zemitost oněch severských kapel, neboť je umně namíchána s postupy rockových melancholiků, např. Anathemy nebo Katatonie, ovšem s rozpoznatelnou výstavnou melodické linky, která neomylně ukazuje na polského muzikanta Dudu.

Ten se nyní rozhodl všechny instrumenty na desce nahrát sám, většinou lze rozeznat piccolo baskytaru, jejíž zvuk přes různé elektronické krabičky moduloval do zvukové podoby basy, kytary nebo cella. Samozřejmé je využití dalších klávesových nástrojů. Zda jsou všechny perkusivní nástroje nahrány automatem si netroufám odhadovat.

Na LP se nachází šest skladeb. Úvodní rytmická Navvie navozuje pocit jakéhosi pohanského obřadu za pomocí již zmíněné piccolo basy, tamburíny a bubnu. Hlas je zde použit jen jako další melodický nástroj. Navazuje majestátní a melodická The Passage, kdesi v pozadí se mi vybavila kapela Bathory na albu Twilight of the Gods v akustickém provedení. Toto tipuju na velký hit, doplněný textem vycházejícím někde až z nitra muzikantovy duše, tak jak tomu je i na některých předešlých albech….

Píseň Passage : https://youtu.be/fOHhkOa7A7U

Soud právě začal,
vím, že jsi mým údělem
Závěrečný příběh
Propadávají poslední zrnka písku
Čekáš daleko na druhé straně
V lese, ve tmě
Najdu tě, až navždy zavřu oči
Na mé klikaté cestě

Pokud se pomodlím
Tak mi pomůžeš dostat se ven
Pokud se pomodlím
Tak mi pomůžeš najít
cestu ke světlu

Titulní Through Shaded Woods má zvláštní uhrančivou atmosféru. Ačkoliv firma prezentuje album jako převážně akustickou záležitost, tak zde se Mariusz nedal a využil svých dovedností z předchozích elektronických alb. Akustický úvod klame tělem, ale už při prvních slovech textu mě silně mrazí. Hlas je vyjma refrénu elektronicky rozsekán, což působí velice ponurým dojmem. Ten dojem určitého společného spirituálního zážitku je tu takřka hmatatelný.

Oblivion je určitou druhou částí předchozí skladby, ovšem s běžným zpěvem. Svou atmosférou a pseudo symfonickou atmosférou mi trochu připomíná Dead Can Dance.
V páté The Summoning Dance se určitá temná nálada alba rozpouští do pozitivnější polohy, jako by se božstva smilovala, na obloze se rozpustila mračna a vysvitlo slunko. Pomalá, procítěné nazpívaná soft rocková skladba pomalu nabírá na dravosti, poháněná elektronickými šlehami a surovou basou. Souboj dobra se zlem začíná.
Závěrečná The Fountain – balada se silně nahalovaným zpěvem s klasickým doprovodem akustické kytary a klavíru zklidňuje emoce a očistná katarze očišťuje nitro. Nádherně vygradovaná nahrávka.

Tady strana B na gramodesce končí. V prodeji je však připravena verze v 2CD provedení. To druhé nabízí navíc celkem cca 40(!) minut muziky navíc, která je rozdělena do tří skladeb. Je dobře, že byly odděleny od hlavního, uceleného díla, protože by svou o něco nižší kvalitou naředily jinak kvalitní dílo. Instrumentálky Vyraj a Hylophobia nejsou nikterak zvlášt zajímavé pohanské dupáky. Velmi zvláštní je závěrečná skoropůlhodinka Transition II, která se navrací částečně k elektronice z předchozích desek. Postřední část je jakási improvizace s xylofonem a picollo basou a končí ambientními klávesovými plochami.

Závěrem : Lunatic Soul mě nikdy zvlášt svoji produkcí nezaujali (i když mám zálusk na poslech jejich elektronického Fractured). To se však s albem Through Shaded Woods změnilo. První CD je úchvatný mix melancholického rocku à la Mariusz Duda a pohanských prvků v jednom celku! Každému audiofilovi rovněž zaplesá srdíčko nad technickou kvalitou zvuku. To je jasný plný počet bodů. Druhé, bonusové CD obdrželo body tři.