Reakce na recenzi:

Judith - @ 05.01.2023

Vždycky mě potěší, když zjistím, že kapela, která mi přirostla k srdci, stále pokračuje v tvorbě. Je to jako jít po městě a potkávat známé vývěsní štíty: květinářka na rohu se pořád drží a hodinář má dokonce novou výlohu! The Flower Kings jsou můj poměrně nedávný šťastný objev, a přestože nejnovějším přírůstkem vlastní laťku neposunuli, natož aby přišli s něčím zásadně novým, pár slov si loňské album určitě zaslouží. Dokonce bych řekla, že patří k tomu lepšímu, co vytvořili v druhé půli své kariéry.

Možná i díky bohatému obsazení - v bookletu jsou kromě sedmičlenné sestavy jmenováni ještě Jonas Lindberg (bass), Rob Townsend (saxophones), Aliaksandr Yasinski (accordion) a Jannica Lund (backing vocals). Není tu uvedeno, jak je to s autorstvím jednotlivých skladeb, takže lze předpokládat, že půjde hlavně o dílo Roineho Stolta, ale smečku deseti dalších muzikantů určitě neovládl do posledního detailu a z celku rozhodně dýchá pospolitost.

Délka 94 minut patří na poměry TFK vlastně k celkem umírněným. Obě CD se tentokrát nesou v podobném duchu (občas jsem si ani nebyla jistá, které zrovna běží) a každé má své finále, v němž se vrací a splétají motivy předešlých skladeb, přičemž aurou bombastického vyvrcholení se více vyznačuje Revolution uzavírající první disk. Definitivní konečná Funeral Pyres se spíš rozlévá do šířky a do klidu, což koresponduje s pozvolným začátkem celého opusu - párkrát jsem se přistihla při kacířské myšlence, že kdyby to celé začalo až čtvrtou A Million Stars (což byl jeden ze singlů; tady je k ní videoklip https://www.youtube.com/watch?v=k0RiSF1Lwac), zásadní újma by se nestala.

Ale asi to není pravda - jestli je takové pozdní album hlavně setkáním se starým známým, po úvodním radostném zjištění, že se dotyčný přes přibývající věk a životní šrámy vlastně vůbec nezměnil, člověk potřebuje trochu času, aby se naladil na společnou notu, než se přistihne, že u vytržení zírá na hvězdnou oblohu, semele v řeči páté přes deváté a domů se vrací později, než zamýšlel (jestli vám tahle recenze už teď připadá zbytečně zdlouhavá a v podstatě o ničem, do alba se ani nepouštějte!), ale v povznesené náladě a s pocitem, že se dotkl něčeho velkého.

Roine Stolt je pro mě především vizionář. Ne vizionář hudební - na to bylo už v době, kdy TFK začínali, příliš mnoho toho skutečně inovativního dávno vymyšleno, ale vizionář vyjadřující se hudbou. Obdivuju tvrdohlavost, s jakou trvá na tom, že svět je podivuhodné, kouzelné místo a že stačí jen se nechat vzít za ruku, aby vám to všechno ukázal. Na By Royal Decree má trochu pocuchané peří (v úvahách o životě si známé rčení zopakuje z obou stran: co tě nezabije, to tě posílí - tohle tě posílí... jestli tě to ovšem dřív nezabije), ale jiskru v oku neztratil a preciznost, s jakou všechny své hračičky skládá dohromady, aby se okouzlenému návštěvníku výhled otevřel vždy v tu správnou chvíli a pod co nejlepším nasvícením, dokazuje, že je stále mistrem svého oboru.

Název alba by se s trochou fantazie mohl vztahovat právě k tomuto aspektu jeho tvorby - dekret či výnos je něco, čím se věci uvádějí do života, slovo obdařené mocí měnit svět; jiný význam názvu vzhledem k obsahu desky těžko hledat. Stejně jako vytříbeně pestrý obal má zřejmě pouze evokovat atmosféru něčeho decentním způsobem vznešeného a významného. Jediná z vyobrazených rekvizit, která se dostane podstatněji ke slovu, jsou ony zavěšené hodiny. Zvuky natahování, tikání a cinkání, které zní místy jako plná zvonkohra, se prolínají celým albem a oceníte je hlavně při poslechu do sluchátek.

Ubíhající čas je pak jedním z vracejících se motivů alba (zdráhám se říci tématem, ucelené téma tu zkrátka nevidím), ať už v podobě léčitele (Time the Great Healer), nebo řeky plynoucí neúprosně předem známým směrem. Jako by se tu místy účtovalo se životem, je to ale slyšet spíš z textů než z hudby. Ta je pořád ještě plná vzmachu a energie, i když údiv znatelný z tónu hlasu je už spíš vědoucí a lehce melancholický. "Vím, že je něco víc, jsem připravený a naslouchám tomu světu za závojem," zpívá se v A Million Stars (ta se teda vážně povedla). Díky, Květinoví králové, že se můžu dívat s vámi.