Judith - @ 31.12.2022 | #

Acheron je bájná řeka protékající podsvětím a také první skladba stejnojmenného alba King Buffalo, prostřední části "pandemické trilogie". Na jejím počátku si hrdina (protože hrdinská cesta je to, oč tu běží) spořádaně třímající na jazyku stříbrný žeton setře hlínu z očí a odrazí od břehu - pustí vesla, vzdá se kontroly i zbytečně bolestivé aktivity a nechá se unášet. Samotný proces je zde důležitější než itinerář, na albu se nekoná žádný "vývoj", jen se tady existuje někde mezi bytím a nebytím a je to překvapivě povznášející zkušenost. Copak nám to neříkal už starý dobrý Buddha, že utrpení vzniká ze lpění? Jakmile se člověk cele odevzdá tomu, co se děje, a hodí za hlavu vše, co jej váže k pozemskému světu, vše je najednou plné barev a prožitků, které nemusí být příjemné, ale rozhodně jsou zajímavé. Tíseň předešlé desky se rozpouští a už u druhé skladby si člověk s chutí zatrsá. Za pozornost stojí způsob, jakým King Buffalo zacházejí s prostorem; projevuje se to i na dalších albech, ale tady u čtyř zhruba desetiminutových, temně meditativních kompozic je to nejpatrnější. Nehraje se na žádnou stromečkovou strukturu rytmus / melodie (horizontálně) a sloka / refrén (vertikálně), dokonce se ani příliš nedá mluvit o nějakých riffech nebo frázování, vše to zkrátka vyráží do prostoru, odráží se od stěn, zavíjí se do sebe a plyne s výdrží a energií parního stroje, ale přece jaksi lehce a nenuceně.

jiří schwarz @ 20.04.2025 00:54:52 | #
To Judith:
Bratru, sestro, krásně napsaná recenze na super muziku (Acheron, i tu další desku KB) kterou jsem jako většinu věcí zde přetřásaných neznal. Obohacující moc. Děkuju (i s tím kraásným citátem Buddhy). Tohle bude moje nová kapela. (Ale stejně, žákyně Judith, do koutu třídy, tam 10x poslechnout alba Stones z let aspoň 1968-73, a mezi každým poslechem napsat na tabuli: nebudu se posmívat rockovým stařečkům. Ale máte talent - nepíšete náhodou tím vaším krásným jazykem něco krom recek na PB? - sem s tím.)