Reakce na recenzi:

Judith - @ 11.05.2025

Jeden z velkých hudebních návratů poslední doby. Autorem cover artu je bubeník kapely, obraz má upomínat na eponymní debut. Z původní sestavy už ovšem na nahrávce vystupují jen kytarista a klávesák, přičemž kytarista Guido Wassermann v závěru studiového procesu zemřel. 2084: Viaggio nel Nulla (Cesta Nikam, Road to Nowhere) má být dystopický sci-fi koncept plný existenciálních a filozofických otázek. Moje italština je natolik chabá, že jsem při poslechu ušetřena myšlení a vnímám pouze hudbu.

Ta je velkoryse rozprostřená, přitom rázná a jasná, veškeré instrumentální vyhrávky (a že jich je) se realizují na ploše vymezené jim pečlivě vystavěným celkovým obrazem. Tohle je pecka vyseknutá pevnou rukou, a hlavně: album zní současně, působí a obstojí samo o sobě, i bez vědomí, že jde o legendy. Současně je znát jistá zkušenost, která se projevuje hlavně tím, co všechno muzikanti dokážou nedělat - album není přeplněné, netlačí na pilu od začátku do konce, nesnaží se v každém okamžiku naplno zaujmout, což jsou obvyklé neduhy dnešních mladých progových kapel.

Nedokážu to opsat lepším vyjádřením, než že má tato hudba duši. Zní plně a přitom lehce, je v ní útulnost známých prostor (klávesy jsou zřetelně "sedmdesátkové" a kytara se mazlí s každým tónem) i vědomí širšího obzoru. Působí živě a naléhavě, ale netlačí se do uší a nepodbízí, nechává posluchače pronikat do ní po svém. Má potenciál opakovaných návratů, kdy rozkryje pokaždé o kousek víc. Není to pro mě v tuhle chvíli ani tak zásadní citový zážitek jako spíš radost z dotýkání a z vědomí, že mnohdy ty nejsladší plody dávají staré stromy.