Bill Pleška - @ 04.07.2011 | #

Svůj sólový debut "Edison" vydal Jan Spálený až ve věku třiceti šesti let. Nezvalovu nejspíš vrcholnou báseň si tento hudební režisér Supraphonu a vášnivý letecký modelář zhudebnil prostě jen tak, pro radost, a původně ani nezamýšlel svou skladbu nahrát: předpokládal, že to prostě nebude nikoho zajímat. Naštěstí zásluhou Hynka Žalčíka nakonec vznikla tato deska, která se může směle řadit k tomu nejlepšímu z československé hudební produkce všech dob i žánrů.
Přestože Spálený se před Edisonem věnoval prachobyčejnému popu (skládal pro svého známějšího bratra Petra), v ničem nezaostává a v mnohém předčí i slavné západní art-rockové umělce té doby. Hlavně aranžérské schopnosti, jež zde předvedl, jsou fenomenální: hudba se neustále proměňuje spolu s básní, tu je více rockové kytary, tuhle dominují Stivínovy dechy, tadyhle se kouzlí zvuky z rozličných klávesových nástrojů a tamhle zase zní zneklidňující housle spolu s výstřely psacího stroje, ale přitom se hudební složka pořád drží textu, respektuje jeho formu a naprosto přirozeně ho doplňuje. Jestliže pouze Nezvalova velkolepá báseň sama o sobě dokáže na jejího čtenáře velmi silně zapůsobit, Spáleného hudba a přednes tento už tak velký dojem ještě několikrát umocní a pocity i pestré obrazy se střídají na mysli s ďábelskou kadencí - obzvlášť při poslechu v noci je efekt nejlepší.
Ačkoli Jan Spálený jako zpěvák proslul svým ošoupaným, bluesovým chraplákem, na tomto albu byl jeho hlas ještě dost čerstvý a svěží, aby předvedl vynikající pěvecký výkon včetně přesvědčivých výšek (na samém konci alba dokonce i jedno vysoké C).
Že je zhudebňování poezie - k níž má, jak sám říká, "maniakální vztah" - jeho velmi silnou stránkou, to pak dokázal v budoucnu ještě několikrát i s ASPM (například Poeův "Havran" či Ogdenova "Balada o katovi"), ale Edison je v celé jeho diskografii určitě nejrobustnějším počinem. Klenot, jenž se dá poslouchat pořád dokolečka a prozkoumávat z nesčetného množství úhlů ať už po stránce básnické, nebo muzikantské.

Sajgon3 @ 09.08.2015 13:31:10 | #
Jáááj, musím tu reagovať ani nie tak na album , ktorého sa recenzia týka - ale na "odsúdenie" modernej éry "poprocku" - a konkrétne kapiel spomínaných (DESMOD,NO NAME,KRYŠTOF,KABÁT,CHINASKY) od p. Gratiase - neuveriteľne som sa musel zasmiať, pretože akurát tieto kapely ( niežeby som rovno ich hudbu počúval ) presdtavujú zrejme onu "svetlejšiu" zónu súčasnej hudby samozrejme neni to nič svetaborné - ale zase hodnotiť na týchto kapelách úpadok hudby u nás - tak potom cca. 80% naozajstných súčastných poprockových "sračiek" , ktoré počúvame v médiách by nás , ktorí si hovoríme progrockoví fanúšikovia musela priviesť na hranicu totálneho zúfalstva. Áno vyššie formácie nie sú rovno PERSONA GRATA, ale napríklad si ak ich niekde počujem vždy poviem - keby všetko to čo púšťajú tie naše média bolo aspoň na tejto úrovni - bohužiaľ nie je...... Kedysi existovalo tuším duo MARTA a THENA ( neviem či som to nezkomolil ) - raz som to počul a reku - čo to preboha je ??? teraz si pustím rádio a volám - Pustite radšej tú MARTU a THENU prosím Vás - toto ju ten skutočný morálny úpadok zvaný zmutované superstars -)) Slavo