Reakce na recenzi:

mct - @ 12.12.2005

U tohohle alba jsem hodně zaujatá, mám k němu silnou citovou vazbu. Bylo to mé první setkání s APP, ale dlouho mi trvalo, než jsem zjistila, kdo to vlastně nahrál. Moc se mi to líbilo, ale dlouho to pro mě byly jen neznámé skladby neznámého autora. Asi po 7 letech jsem začala mít první podezření, ale dokud jsem to LP nedržela v ruce a poprvé si ho nepustila (to bylo 11-12let od doby, kdy jsem si ho nahrála!), jistá jsem si nebyla. Poláci zrovna tohle album nepouštěli a výběr, který kdysi vyšel a který v polském rádiu hráli, se vzácně NESHODL s výběrem, který provedl autor průřezu albem do Větrníku (a tedy s tím, co jsem měla nahrané).

Úvod Voyager je pojmenován po rok před tím vypuštěných sondách (vzpomínáte? Mj. nesly E.T. civilizacím i disk, jakési LPíčko, s nahrávkami ze Země – dnes by si s ním leckterý pozemšťan neporadil, co teprve chudáci emzáci…) I když je ta instrumentálka krátká, je to spíš jen předehra, přímo tuhle „kosmickou“ část zbožňuju. Je to trochu minimalistické, ale právě to, jak to tak jenom naznačuje, to je na tom to krásné. Plynule navazuje What Goes Up… („…A co vzchází z vaší mysli/ Mění se v kámen/ Jestli všechno musí padnout/ Proč se vůbec budují zázraky/ Jestli všechno musí pominout/ Ani pyramida nechce vytrvat…“). Je to podobné jako ta úvodní instrumentálka, jen to tak něco naznačuje, a následují skladba Eagle Will Rise Again to teprve rozvine a dokončí („…Mnoho slov je vysloveno, když nebylo co říci/ Vrhají se do uší toho, kdo nezná cestu…/…Nech mě spatřit světlo, dovol mi být světlem// A tak, bez varování, bez posledního sbohem/ V rozbřesku ranní oblohy/ Orel znovu vzlétne“). Na CD to tak není znát, ale na LP jsou skladby 1 – 3 v jenom celku a začátky prakticky nelze nalézt, je to taková trojskladba. Následuje One More River, která nás pobízí, abychom se příliš nezabývali minulostí („…ještě jedna míle a ještě jedna cesta/ poslední most a jeden menší náklad/ ještě jedna řeka/ ještě jedna řeka…“). Motiv této skladby se zopakuje i v Can’t Take It With You, která sa stala jakousi šablonou, podle níž pak vyrobili spoustu podobných skladeb, ale tady to je použito poprvé. A v druhé časti alba je pak monumentální In The Lap Of The Gods s atmosférou tajuplnou jako pyramidy… Moc pěkné a ten cimbál (nebo nějaký jemu podobný nástroj)… Myslím, že právě tady se hodně povedlo to propojení rockových nástrojů, symfonického orchestru a sboru. Motivy se opakují a při tom se přidávají postupně další nástroje a hlasy, čímž to celé graduje – je vidět, že A.Powell to uměl udržet po kupě. Píseň Pyramania je nutné brát s rezervou. Album reagovalo na tehdejší módu pyramid, které bylo možné koupi v nejrůznějších provedeních a velikostech. Ta píseň je tak trochu satira na ten tehdejší pyramidový mor. A Hyper-Gamma-Spaces - jedna z nejzneužívanějších instrumentálek - tentokrát v Československé televizi. Téměř u každého dokumentu o vesmíru ji pouštěli do závěrečných titulků… (a já v duchu zuřila, protože jsem pořád nemohla zjistit, kdo to hraje). Shadow Of A Lonely Man - na závěr je to podle mě trochu uspávací, i když to možná byl záměr, abychom se po to všem tady tak nějak zklidnili. Ale zase na druhé straně, to album není takový nářez, aby na konci musela být taková ukolébavka…

U CD verze si nelze nepovzdechnout nad tím, jak se zmenšením formátu utrpěla grafická stránka obalů. U LP byla skvělá koláž uvnitř obalu, tady se ji vůbec neobtěžovali otisknout.