horyna - @ 27.03.2016 | #

Alan Parsons Project- setkání floydovskéhjo zvukáře Alana Parsonse s textařem a skladatelem Ericem Woolfsonem znamenalo vytvoření zcela nového uskupení / projketu, jež byl hlavně na konci 70-let originálním zjevením na hudební scéně a i když postupem let jeho vliv a skladatelské schopnosti slábly, zapsal se nesmazatelně do srdcí mnoha hudebních fajnšmekrů. Především pak svými několika prvními koncepčními alby, z nichž pět, šest patří do kategorie nesmrtelných. Nesporná výhoda tohoto souboru, v němž hostoval bezpočet hudebníků a též klasický orchestr, byla velká variabilita zůčastněných zpěváků, jejichž profesionalita a rozdílné hlasové techniky, vytvářeli onu nezapomenutelnou škálu barev jejich hudby. Pojďme tedy nahlédnout do jednoho z vrcholových alb tohoto uskupení.

Album The Turn of the Friendly Card- se skládá ze čtyř skladeb vokálních, jedné instrumentální a jedné 16-minutové suity rozdělené do pěti oddílů.
Po vstupních fanfárách se s vesmírnými klávesami přibližuje úvodní May be a Price to Pay- rytmus se zpevní a přiostří, rockovější úvodovku s technickými fígly, sametovými smyčci a piánem střídá druhá Games People Play- v jejímž úvodu hlas Lennyho Zakateka vytváří naprosto mimořádnou atmosféru, kapela šlape v divokých rytmech bicích a tónech rytmických kytar po nichž přicházejí na řadu vkusná sóla. Baladická Time- s Woolfsonovým procítěným zpěvem a orchestrem za zády boduje v srdcích všech melancholiků. I Dont Wanna go Home- originální věc postávená na změnách rytmů, tepající baskytaře a rychlých akustikách s Lennyho naléhavým projevem činí z ní aspiranta na hit. The Gold Bug- space rocková intrumentálka oděna do hypermoderního kabátu s neoddiskutovatelným vkladem mistrně použitého saxofonu. A přichází titulní opus, v němž nacházíme vše čímž se pánové prezentovali a proslavili, hlavně ale, hlavně je to velice emotivní píseň s naléhavým poselstvím, kde exceluje další velký pěvec Chris Rainbow a když se říká, to nejlepší nakonec, zde to platí dvojnásob.

Jsem nesmírně rád, že nám pánové po sobě zanechali tolik citlivé a krásné hudby, s níž se vydává posluchač na cestu objevování a snění.

Michálek @ 27.03.2016 11:07:34 | #
Není moc alb, které mohu poslouchat kdykoliv a kdekoliv, a přesto mne nikdy nepřestanou bavit. Toto je jedno z nich, a teď si uvědomuji, že ho vlastně poslouchám již 31 let...
Nesmírně pohodové, muzikantsky vyzrálé, hudebně podmanivé, technicky dokonalé, textově zajímavé atd, atd. K APP jsem se dostal vlastně náhodou, protože mi je poslal někdo ze Švýcarska jako revanš za nějakou klasiku (asi Dvořáka) kterou jsem mu dal v naději, že mi pošle AC/DC nebo tak něco. Poslal APP a já se téměř okamžitě chytil. Dodnes, chci-li poslouchat něco, co mne uklidní, dám téměř vždy přednost albu od APP. A turn of a friendly card je u mne absolutní špička.