Ivo - @ 16.12.2007 | #

Velmi povedené album, co upoutá na první poslech jsou kytarová sóla Molnára, paráda s dlouhou zárukou. Opět melodická invence bere dech, kam na to pánové chodili nevím ale chodili dobře. János Kobor opět přesvědčuje, že je silný v kramflecích,
jak v baladách tak ostřejších skladbách. Vřele doporučuju poslouchat několikrát a nahlas.

Ondra @ 19.12.2007 00:22:03 | #
Ano, přesně tak, poslouchat dokola alespoň na 80l bednách a 110W zesíku, s hlasitostí nastavenou na 12...
Po letech klávesového bloudění a blouznění Omegy, z něhož vyčuhovalo jen málo povedených pecek a ještě méně alb, je toto téměř návrat ke kořenům - ostré riffy, méně kláves, rychlé melodické motivy a obzvláště typicky "znovuobjevená" Molnárova kytara, která svoji pouť preciznosti víceméně ukončila na pětce, resp. dozvuky jsou ještě na výborném Idórabló, které mám moc rád.
Úvodní vypalovačku používám k testům reprobeden z hlediska jejich schopnosti přenášet pásmo středních a nízkých basů, takto našláplých věciček neběhá po světe tak mnoho. Poslech však musí probíhat v místnostech s masivní konstrukcí a odolnými okny... :-)) Hustota basovky je zde podobná např. vynikající polské kapele "Breakout".
Ostatní skladby jsou vysmahnuty jedna za druhou, okořeněné skvělým vokálem Kobóra a sehranou rytmikou kapely, po čase se někomu může album zdát mírně monotónní, ale právě o této koncepčnosti to řekl bych je.
K dokonalosti už chybí jen Hammondy ze Starých Zlatých Omega Časů.... Hodnocení *****.
Nicméně je škoda, že následující alba Omegy už byla slaboučká, např. Babylon je naprostá katastrofa.