Reakce na recenzi:

penoz - @ 06.08.2007

Supraphon SU 5496-2 311, 71:07
Flamengo jsem zažil až jako "tancovačkovou kapelu", která vedle anglicky zpívaných skladeb z pozdějšího Kuřete v hodinkách hrála po svém (a dobře) Led Zeppelin, Santanu a leccos dalšího. To už byl ovšem téměř konec jedné z našich nejzasloužilejších rockových skupin přelomu šesté a sedmé dekády minulého století. Podobná kompilace The best of Flamengo (1967 - 1971) vyšla před devíti lety. Ta současná má nejen mnohem lepší zvukovou podobu, ale také úplnější. Z nahrávek schází jen dvě živé z 2. Beatového festivalu - viz původní album nebo Bigbít 1968 - 1969, stačilo vynechat Stále dál a vešly by se. Ale najde zde i jediný doklad, že prvním zpěvákem vedle Petra Nováka byl Viktor Sodoma ( Black Is Black přejaté od španělských Los Bravos, nahrávka na singlu nevyšla, je z archivu televize). Spolu s remasterovaným Kuřetem mají tak zájemci v rukou "vše nahrané".
Jediný, kdo prožil celé období (včetně kratičkých dozvuků jako Katapult, ovšem ten bez Říhy) je Pavel Fořt. Uznávaný aranžér, který přešel od doprovodné kytary k baskytaře a pak sólovce. Po většinu své existence bylo Flamengo "repertoárově schizofrenní". Svářily se v něm dvě koncepce - trochu naivní, ale dodnes kouzelné písničky s texty Ivo Plicky (zpívané hlavně Novákem, částečně Kahovcem) s tvrdší, náročnější podobou aktuálního rocku přejatého i zkomponovaného vlastními silami, byť aspoň trošku pod vlivem britského Colossea, které v Praze v té době vystoupilo.
Právě vzniklý (ale jen krátkodobý)"revival Flamenga", skupina Los Losos (Hejma, Hladík, Kotva, Erno Šedivý a Robley Evans) by mohl zdařilé kompilaci poskytnout určitou reklamu, ale CD si své posluchače najde i tak.
***** Petr Nožička Audio 11/2003