hejkal - @ 01.08.2008 | #

Raz som počul jednu skladbu z úvodnej dosky Aerosmith (Dream on) a prekvapene som konštatoval – Veď je to vcelku dobré, ďaleko lepšie než v súčasnosti (to bolo tak v roku 1995). Po dlhých peripetiách a odkladoch som sa pred časom pustil do zbierania debutov komerčne úspešných skupín, ktoré som programovo ignoroval (UFO, Scorpions, Nazareth a pod.). A konečne mám aj tento album.

Od úvodu máme dočinenia s úplne inou skupinou a tvorbou než je „Armageddon-fňuk“. Najväčším šokom je spev, ktorý má od dnešného ďaleko (toto nie je výčitka, iba konštatovanie, že sa nepodobajú, Tylera mám rád vo všetkých polohách). Make it je taký hardrockový rock’n’roll, ktorý dobre vystihuje celú dosku. V rovnakom duchu sa nesie aj Somebody. Zmenou je prvosinglová Dream on, krásna to balada a dôvod, prečo som zmenil názor na skupinu ako takú. To sú emócie a nie Bruce Willis. One way street ponúka blues rock s harmonikou, čo rozhodne nie je na škodu. Na ploche niečo cez sedem minút sa postupne rozbalí všetko možné a človek si želá, aby sa to neskončilo. Mama Kin sa vracia do koľají úvodných skladieb na albume. Rokec fičí aj vo Write me, ale v nasledujúcej Movin’ on už počuť drsný blues rock so všetkým, čo k tomu patrí. Rozhodne (spolu s Dream on) vrchol albumu. Záverečná Walkin’ the dog plynulo nadväzuje tam, kde predchádzajúca skladba skončila, doplnená prímesou toho rock’n’rollu.

Trošku ubrzdím hviezdičkové orgie a zaokrúhlim nadol, ale prísľub dobrého zážitku to, dúfam, neohrozí. 3,5*

@ 20.02.2009 07:05:59 | #
Já říkám jedno: Kdo chce to NEJ od Aerosmith, ať si pořídí Pandora's Box (3CD kompilace z let 1966 - 1982), což je jedna z absolutně nejlepších výběrovek, co kdy od koho vyšly. Snad až 80% jinde nevydaného matroše a staré hity navrch! Tenhle box musí přesvědčit snad každého, že Aerosmith je jedna z nejlepších blues / hard / rokenrolových part, jaké tahle planeta kdy slyšela. (Návod zvláště pro Pala. :-) Oproti řadovkám je tam mnohem silnější bluesrocková stránka Aerosmith, o které se moc nemluví. Já říkám, smíchejte Rolling Stones a Led Zeppelin a vyjdou vám tihle amíci. Zapomeňte na komerční slaďáky. Joe Perry řekl, že nenávidí balady, a že jediná pomalá věc, kterou v muzice uznává, je pomalé blues. :-) Samozřejmě, že na Pandora's Box není všechno, ale je toho tam dost na to, aby člověk téhle partě propadl. Hejkal bude vědět, která bije, když řeknu, že to trochu připomíná situaci s řadovkama a výběrovkama u Lynyrd Skynyrd (mluvím o LS 70. let). Jenomže tady je ještě rozdíl v tom, že staré řadovky LS jsou mnohem lepší než řadovky Aerosmith ze stejné doby, kdežto Pandora’s Box sejme jakýkoliv výběr LS!!
Jinak jsem už vše podstatné před nějakým časem řekl v recenzi na Pandora's Box tady na Progboardu.
Prostě staří Aerosmith rulez, Palo!
BTW, z těch řadovek Aerosmith ze 70. let, které se tu většinou rozebírají, je dost často opomíjena skvělá Night In The Ruts (1979). Toys a Rocks jsou hard rockové klasiky - Night je v jejich stínu a tudíž je nenápadnější. O to skvělejší kolekce to je. A hlavně je tam absolutně fantastická bluesovka Reefer Head Woman - esence kvalitního blues rocku, jak já si ho představuju.
Jinak se chystám na to, že až budu mít dost peněz, tak si pořídím taky Box On Fire, kde jsou všechny řadovky Aerosmith až do 80. let plus živáky a nějaké rarity. Je to remasterované, takže všechno má vyrovnaný zvuk, což mi vyhovuje. Tahle kapela mi za takovou investici určitě stojí. Jen doufám, že "ohnivá krabice" bude ještě na skladě, až ty prachy jednou schrastím...