Kristýna - @ 09.02.2014 | #

Kapelu Gnidrolog mi doporučil jeden známý, který má opravdu velmi slušný rozhled, co se progresivního a psychedelického rocku týče, a tudíž jsem vůbec nepochybovala o kvalitách tohoto souboru. Když jsem však poprvé doposlouchala úvodní skladbu I Could Never Be a Soldier, naprosto zbavena slov jsem už jasně věděla, že toto není „jen“ dobré album. Toto je, prosím, čirý skvost.

Nutno podotknout, že se nejedná o progresivní rock v tom nejužším slova smyslu. Je to spíše art rock s folk rockovými prvky, které do hudby na tomto albu vnáší zejména flétna Nigela Pegruma, jemně evokující Jethro Tull.
Nejsilnější skladbou na albu je bezpochyby I Could Never Be a Soldier, která svou naléhavostí a melodičností „doprovodné“ sekce dominuje celému albu. Baskytara hraje velmi kreativní basové figury, které svou hravostí nezřídkakdy naplno upoutají posluchačovu pozornost. Zajímavé je na této bezmála dvanáctiminutové kompozici i využití dechových nástrojů, které jen zpestřují celkový projev kapely a suverénně napomáhají navodit dramatickou atmosféru, jež na konci prudce graduje. I Could Never Be a Soldier je vynikající ve své bytostné jednoduchosti, která se pak rozvíjí právě tím zvláštním využitím dechů a melodickými rozklady kytary. Neskutečná věc.
Následující skladba s názvem Ship si jistě také zaslouží alespoň malou zmínku. V podstatě se jedná o skladbu ve velmi podobném duchu jako I Could Never Be a Soldier, tentokrát se však jedná spíše o oslavu klasické písňové formy, která svými přesahy do vod progresivní hudby získává na zvláštní atmosféře, jež jasně definuje hudební tvář Gnidrolog a stává se poznávacím znamením této formace. Jasnou vůdčí osobností je zde opět Colin Goldring, který svým naléhavým vokálem dokáže na posluchače působit až na emocionální úrovni. Velmi charakteristický vůdčí projev.
Následující A Dog With No Collar s akustickou kytarou funguje spíše jako takový předěl, aby dal adresátovi hudby trochu odpočinout. Po této krátké, citlivé skladbičce však přichází titulní Lady Lake. To už je spíše jazz-rocková záležitost, která se vyznačuje zejména nevšedním propletením jednotlivých hlasů v kontrapunktu a následným „zklidněním“, jenž pak skladbu obrací ve – pro Gnidrolog typický – folk rockový kus s decentními flétnovými party a pevnou rytmikou. Opět nastává vynikající gradace, které z velké části napomáhají až free jazzové „propletence“ saxofonových zvuků.
Kratičká Same Dreams by se o dekádu později uchytila jako pěkný AORový kus (což ne vždy musí být urážka, jak se někteří mylně domnívají), přestože nesklouzává k plytké vtíravosti. Je to skladbička, která jednoduše plyne a opět dává posluchači vydechnout. Proč?
Protože následuje Social Embarrassment. Opět trochu avantgardní dechy, které jako by byly vystřiženy z hudby Plastic People, dotvářejí nezaměnitelnou atmosféru této desky. Social Embarrassment staví na rytmických proměnách a vysoce položené baskytaře, jejíž styl může vzdáleně připomínat i takového Chrise Squirea. Velmi zajímavý kus, který jako by se chtěl vymanit z pout běžné rockové hudby, ovšem vytvořený tak, aby zněl co nejrockověji. O velmi zvláštní gradaci se postará směs různých psychotických vokálů. Nečekané, co k tomu dodat.

Album kombinující písňovou jednoduchost s ranou hudební avantgardou, jistě také mírně ovlivněnou Frankem Zappou. Gnidrolog je téměř neznámá kapela, která vytvořila skutečný skvost koketující s hudebním perfekcionismem. Lady Lake působí stále neotřele, a to, prosím, i přes to, že je to dílo staré více než čtyřicet let. Co na to říct... Lady Lake prošlo sítem času.

Snake @ 11.02.2014 17:53:38 | #
Desce věnoval jsem dva velmi soustředěné poslechy a až na pár disharmonických chvilek se mi líbí.Při poslechu dělal jsem si nějaké poznámky a tak je připojím..

..skladba první,I Could Never Be a Soldier,je výborná.Trochu nesmělý,s větší dávkou fantazie témeř Yesovský vokál,hodně flétny,komorní atmosféra,silný refrén.

Ship.Pro mě nejlepší kus na desce.Pěkná melodie,výborné dechy,tady mi to náladou hodně připomíná Caravan.

A Dog With No Collar.Pouze akustické nástroje a zpěv.Dvě minutky dlouhá příjemnost.

Titulní Lady Lake z počátku nabídne jazzový rytmus a hodně,poměrně divoce proplétajících se dechů.Pasáž,která vyžaduje soustředěný poslech,jinak může ledaskomu pocuchat nervy.Prostřední úsek je klidný a zadumaný,ovšem v závěru celé zvrhne se to v pořádnou melu.Ty,cituji - až free jazzové „propletence“ saxofonových zvuků - na mě působí poněkud destruktivně.

Jako vysvobození přichází poměrně jednoduchá a melodická písnička Same Dreams.Jen necelé tři minutky dlouhá.

Social Embarrassment.Tady mi to opět trochu připomíná Yes,ale skladba je to výborná!Členitá a přitom prosta jakýchkoliv disharmonií.Tedy až na samotný závěr..

Hodnotit album potom,co slyšel jsem ho teprve dvakrát,je asi trochu troufalé.Jsem však přesvědčený o tom,že na pět,ani na tři to z mé strany nebude.. Za čtyři.A desku si koupím.