33Speedy - @ 03.01.2012 | #

Na tenhle typ jsem narazil někde na nějakém fóru při debatě o nejlepším singlovém albu po rozpadu Pink Floyd. Vůbec jsem nevěděl, z jaké to je doby, ale při poslechu prvních několika songů jsem si řekl, že to muselo být někdy bezprostředně po něm. A najednou se tady dočtu, že to je rok 2006? To mě teda dostalo. Gilmourův hlas prostě nestárne. A jeho duch zraje.

Opening k tomuto dílu nám tvoří stopa, kterou kdybych měl popsat jedním slovem, přichází mi na mysl slovo overture. Nejedná se sice o žádné kompozičně perfektní album jako třeba Dark Side, ale dobrý úvod se počítá. A tenhle je jaksepatří pinkfloydovský. Přes zvláštní sled zvuků různých extravagantních nástrojů(zvlášt mě jako fanouška Tolkiena nadchl kouzelný úryvek ženského vokálu, který jako by vyzpívala elfská pěvkyně) podepřený smyčcovým souborem se dostáváme ke Gilmourově typycké loudavé kytaře, která hraje za doprovodu zmíněných smyčců. Opravdu zvláštní symfonický počin. Na něj přímo(s malinkatou pauzou) navazuje píšeň číslo 2, i když pro mě číslo 1, píseň poprávu nesoucí název alba, On an Island. Krásná melancholická melodie, kterou jako kdybych z poslechu alb skupiny už dávno znal a při které nám Gilmour se svým backgroundovým sborem předvede sílu svého hlasu mě nelíčeně dojala. Podle mého názoru masterpiece současné doby. Ale tím se show nekončí. V dalších stopách nechybí teskný osamělý saxofon, který jako by pokračoval v epickém epilogu pro Barretta, psychedelicky rocková stopa Take a Breath, která mi připomíná mix Zdi a Take a Cigar, další pomalejší posmutnělé baladky, které jsou pro mě opravdovým potěšením, a nechybí další spousta Gilmourovy kytary..prostě ať si říká kdo chce co chce, pro mě tohle je pokračováním v duchu skupiny.

Pro rockověji založené posluchače tohle album není. Ale pokud si rádi poslechnete něco "romantičtějšího" jako já, nebál bych se On an Island doporučit. Melancholická temata, která tu nehasnoucí Gilmour vymyslel, jsou opravdu pohlazení po duši. Čtyři z pěti si určitě zaslouží.

33Speedy @ 13.05.2012 19:13:59 | #
Samozřejmě už jsem v tom tématu něco slyšel, Blue effect má zposlouchaný tam a zpátky, Pražský výběr měl hodně rád táta..ale tak ještě s Kuřetem, který mi doporučil kamarád a o kterým jsem často slýchal, to byly tak jediný věci z Čech, co jsem znal.
Ale pořádně jsem se do toho obul.
Plně jsem se seznámil s pojmy Varga, Hammel, Ursíny - Ursínyho debut je úžasnej..
Konvergencie, Zelená pošta a Huascarán se mi jako díla taky moc líbily.
Nicméně už doma - Kuře v hodinkách - to pro mě bylo něco jako znova objevit Dark Side.. prostě síla.
Pozorovatelna - nazval bych to free jazz, i když já na jazz zatím úplně neulítávám, tohle má skvělý témata, je to celý takový progresivně naladěný, to mi sedí.
Formule jsem nesehnal..
Olympic - to prosím ne. Ten mi fakt jde proti srsti. Želva mi jde na nervy.
Matadors jsem taky nějak nesehnal, ale slyšel jsem to, bohužel mě to taky moc neoslovilo.
Barnodaj je úžasnej! Ten zpěvák nevím jak se jmenuje, ale má strašně charismatickej hlas. Opening Helios mi úplně vzal dech.

No to je prozatím všechno. Hudba si bere strašlivý kvanta času. Díky moc za tipy, určitě ještě podle seznamu pojedu dál.