Mohyla - @ 03.12.2011 | #

Zrejme tá poloha, v ktorej bol Prokop najsilnejší, tá živelnosť/ Michalov hlas je surový ako tatársky biftek/, sa myslím v ďalších albumoch opakovať nepodarila. Kapela s dychmi znie fantasticky tiež. Aj keď ide väčšinou o prebrané skladby, kapela im vdýchla vlastnú tvár a vytvorila na vtedajšiu dobu parádny album, najlepší v oblasti soulu. Päť hviezd nedávam len preto, že tam nie sú vlastné skladby./Okrem Prokopovej Blues In Soul/.

Petr Gratias @ 03.12.2011 20:48:47 | #
Album Blues In Soul má podle mého názoru u nás zvláštní postavení.
Myslím, že je to vůbec první záznam na desce, který dokumentuje, že i český zpěvák ovládající slušně angličtinu, samozřejmě vybaven od přírody mimořádným hlasovým fondem, frázováním a výrazem je schopen interpretovat černošský soul a blues velmi přesvědčivým způsobem.
Michal Prokop takový zpěvák na tomhle albu byl. Poradil si s Ray Charlesem i s Muddy Watersem za stylového hudebního doprovodu.
Samozřejmě koncertní provedení ve svém živelnosti, dravosti a emocionalitě převyšuje studiové nahrávky.
Přesvědčuje mě o tom krátkometrážní černobílý film Kdopak by se beatu bál (1969) natočený Ivanem Rochem v legendárním pražském New Clubu...
Ovšem divím se, že Michal Prokop ostře neprotestoval u vydavatele a netrval (třeba i soudní cestou), aby byl vytištěn nový. Verze alba ARTIA stran obalu byla něco úplně jiného.
Tady Prokop bohužel vypadá jako vyvalený buran se slaboduchým výrazem v obličeji.
S hudbou to sice nemá nic společného, ale přiznám se, že mě odradilo mít doma album s tak děsivým obrázkem na obalu a nebyl jsem kupodivu zdaleka sám...