Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 20.09.2011

Osmdesátá léta byla v Československu o poznání vstřícnější stran albové produkce, i když nadále trval striktní dozor nad veškerým vydávaným hudebním materiálem, který střežila úporná cenzura, jež stačila i tak zmařit řadu různých zajímavých projektů. Elpíčka se však objevovala v pestřejším žánrovém pojetí a tak vzniklo poměrně dost nejrůznějších projektů. Některé zub času nemilosrdně (a mnohdy poprávu) vytlačil na okraj zájmu či zapomnění, ale některé přežily do dnešních dnů a jsou výstavním zbožím své doby….
Zpěvák a skladatel Michal Prokop (1946), který se nadějně koncem šedesátých let projevil na dvou albech Blues In Soul (1969) a Město Er (1971) v sedmdesátých letech odešel do standardní pop-music, a přestože výrazově jako zpěvák nezapadl, jeho hudební produkce se nezachytila v mysli rockově cítícího posluchače. Objevil se v Šesti strýcích a ve skupinách Evy Pilarové a Hany Zagorové. Nevyšel ani záměr propojit v r. 1975 jeho zpěv s jazzrockovou skupinou Mahagon.
V r. 1978 opustil popovou scénu se záměrem postavit novou skupinu a vrátit se k rocku, soulu a blues. Jeho první kroky veřejnost sledovala s napětím, ale jeho čas ještě nepřišel. Několik singlů a dokonce i album Holubí Dante (1980) naznačovaly jistý příslib, ale výsledný produkt nebyl příliš zdařilý a přesvědčivý. Nová skupina Framus se rozpadla a Prokop se seznámil s Ladislavem Kantorem (C+K Vocal), který ho napojil do jiného hudebního společenství. Neblahé okolnosti striktního zákazu umělecké činnosti Vladimíra Mišíka kupodivu napomohly Prokopově další kariéře. Část bývalých Etc… s Prokopem začala nahrávat další album, které pod názvem Kolej Yesterday vyšlo na podzim 1984.

PŘEDEHRA 1984 – akustická kytara a zemitý basový synthesizer otevírají společně s houslemi jako literární prolog první skladbu….

HOSPODA NA VĚČNOSTI – V aranžérských postupech cítím vliv Jethro Tull na albu Songs From The Wood, což zní sympaticky, navíc kolorováno Kolářovým hobojem. Keltské prvky jsou v hudbě nepřeslechnutelné a potvrzují Hrubého orientaci k lidové hudbě.

STARÁ PÍSEŇ – pomalé blues s klouzavými tóny Pokorného kytary navodí stylotvornou línou atmosféru, do níž Hrubý implantuje svoje housle. V mezihře mi pár tónů připomene beatlesovskou píseň Baby You´re A Rich Man, aby se pak melodická linka zase rychle vrátila do blues. Nostalgii podmiňuje i Šrutův báječný text a Stivínovo sólo na altsaxofon.

BLUES PRO POŠTOVNÍ DORUČOVATELKU – rytmická pregnance a strojový rytmus charakterizují další píseň, kam neváhá kreativní Hrubý implantovat fragment písničky Jede jede, poštovský panáček…

TRAMVAJ – sugestivní synthesizerové téma s dusající rytmikou pohání skladbu kupředu, kolorované bluesovou foukací harmonikou. Se zajímavou mezihrou na synthesizer, doplněnou Hrubého skvělým sólem na housle a elektrickým klavírem. Pravděpodobně nejživější skladba na celém albu.

ODJEZD – módní vlna reggae, která prostoupila první polovinu osmdesátých let se dotkla i Prokopa, který ji osobitým způsobem pojednal, aniž by porušil základní pravidla tohoto jamajského hudebního stylu. Hrubého housle a Bláhova baskytara v akci, stejně jako klouzavé tóny Pokorného kytary.

BLUES MILENCU Z KINA SVĚT – Funky rytmus rozbíhá další skladbu, výrazné basy a přesné Vrbovcovy bicí, místy cítíme Hrubého aranžérské postupy podobné jako v Etc… stále vkusné, chytlavé a muzikantsky přesvědčivé. Střídání houslových a synthesizerových vyhrávek dodává písni patřičnou šťávu stejně jako Žáčkův osobitý text.

BITVA O KARLUV MOST – Hrubého skladba stojí na lidové písni Nešťastný šafářův dvoreček, což člověka napadne hned po prvním poslechu, zapojení houslí a akordeonu vnáší do skladby hospodský periferní charakter. Velmi sugestivně znějí propojené sólování Pokorného kytary a Hrubého houslí. Velmi zdařilá skladba, která se celkem zákonitě stala Prokopovým hitem.

KOLEJ YESTERDAY – elektrické klávesy a výrazné basy otvírají velmi působivou skladbu, která dala albu jméno. Melancholický sound je obestřen jakýmsi skrytým varovným sdělením, v němž si záměrně Skoumal jako autor vypůjčuje téma slavné beatlesovské skladby Yesterday, ovšem s jinými konotacemi. Šrutův vynikající text dává Prokopovi prostor pro jedinečnou interpretaci. Hrubého housle nostalgicky dokreslují celkový sound a Skálovy tónové kytarové kresby se závěrečným tónovým S.O.S. finalizují mimořádnost celé písně.

V BARU JMÉNEM KRÁSNÝ ZTRÁTY – tajemná atmosféra nás přivádí na pokraji hororu s téměř strašidelnou atmosférou a sborovým zpěvem C+K Vocalu opakuje základní téma až do okamžiku, kdy do hry vstupuje opět ono periférní klíma díky Skoumalovu klavíru a Šonkův akordeon, přecházející do ruského kozáčku, kolorovaného Hrubého houslemi, do téměř dekadentní polohy. Osobité každým coulem!

BLUES O SPOLYKANÝCH SLOVECH – pochmurné téma pohřebního marše uvádí poslední skladbu, skvělou baladu se zvonivou kytarou za doprovodu houslí a mňoukání vzdáleného synthesizeru, aby se pak doširoka rozevřel prostor pro celou skupinu. Přesvědčivý pěvecký výkon Prokopa se má možnost opřít o výborný Žáčkův text. Hrubého housle a sbory C+K Vocalu a Stivínův tenorsaxofon uvádějí skladbu a zároveň celé album k závěru.

Skladba Kolej Yesterday získala na soutěžní přehlídce Vokalíza 1983 cenu za nejlepší kompozici a v r. 1984 ji ocenil i Český hudební fond. Album Kolej Yesterday se stalo nejlepším albovým počinem v Prokopově kariéře na kterou zdařile navázal i dalšími alby, ale jeho význam se překonat nepodařilo. Prokop za producentského dohledu Ladislava Faktora se dokázal obklopit kvalitními a kreativními hudebníky, kteří na albu zanechali svůj věrný otisk. Škoda, že sestava skupiny nevydržela na dalších albech, kde se objevil vedle jiných hudebníků i třeba vynikající kytarista Luboš Andršt…
Vzpomínám si, že Prokop poměrně odvážně v mezidobí osmdesátých let prohlásil, že skupina Framus nebude mít v nástrojovém inventáři elektrickou kytaru a že tuhle úlohu převezmou Hrubého housle.... Střídání elektrických kytaristů bylo v nových Framus v osmdesátých letech hodně časté, ale nakonec to dopadlo vždycky tak, že tam nějaký kytarista vždycky byl.
Do značné míry se dá říci, že noví Framus vlastně "okopírovali" v mnoha ohledech sound Mišíkových Etc..., kteří už byli v r. 1983, kdy se album natáčelo minulostí a Vláďa byl na indexu. Proto také publikum, které chodilo dříve na Etc... hledalo nějakou adekvátní rockovou náhradu a tak tito lidé začali chodit na nový Framus. Možná to moje tvrzení není úplně stoprocentní, ale když album poslouchám, v mnohém ohledu se mi tato teorie potvrzuje...
Nečekané komplikace způsobil i původní design obalu desky, kde se objevil boční obvodový plášť domu po razantním bouracím zásahu, což vyvolalo u cenzorů nepochopitelně negativní asociace na demolice (možná totalitního režimu, která přišla až o pět let později). Bílý popsaný obal Karla Halouna byl nakonec schválen. Ten původní se objevil až jako součást bookletu CD vydání alba Kolej Yesterday v r. 1997 v digitální verzi.
Album patří do zlatého fondu těch nejlepších rockových počinů co u nás byly natočeny a vydány. Propojily se na nich muzikantské výkony, osobitá aranžmá, Prokopův emocionální pěvecký projev a kvalitní texty v jeden umělecký celek.
Pět hvězdiček.