Reakce na recenzi:

tykeww - @ 16.10.2012

Obsazení kapely se od dob Koleje Yesterday docela změnilo, vystupuje opět mnoho hostů, mezi kterými najdeme mnoho lidí zvučných jmen (Hrubý, Skoumal...). Velkou část textů napsal opět Pavel Šrut. Celkově desku nepovažuji za nepodařenou, ale myslím, že oproti Koleji Yesterday to bylo nepatrné zhoršení.

Taky se deska Kolejí Yesterday dost inspiruje (už ten obal), tak například v Yetti blues jsou patrné keltské vlivy, tak jako v Hospodě na věčnosti. Zvedni kotvu, Ofélie, je o něco tvrdší, nebo se o to alespoň snaží, každopádně hrající muzikanti jsou hodně zruční. Pod skladbou Můj brácha ing. je podepsán (jako pod dalšími) Petr Skoumal. Je to taková jednoduchá písnička, ve které se kromě dechů objeví i klavír a housle. Bicí podle mě mohly být trochu vynalézavější, ale v té době byly jednoduché bicí v módě. Při prvním poslechu jsem jako čtvrtou píseň čekal něco pomalejšího, a to se do jisté míry splnilo. Nastupuje skladba Cokoli s příjemnou foukací harmonikou. Šrutův text mi přijde trochu blbý (ve vší úctě k němu). No a nastupuje Mr. Sentiment (1900), kde velký prostor dostaly klávesy (v té době byly snad všude). Opět trošku tvrdší věc. Nástup kytarového sóla s tradičním postupem je příjemný (po tom technickém zvuku kláves a silných bicích). Skladba utichne a nastupuje jemný technický zvuk kláves (Stínový divadlo), který ale přehluší akustické kytary a silné bicí (tady jsem se přesvědčil, že Petrásek je skutečně dobrý bubeník). Trochu melancholická skladba, docela příjemná. Skladba utichá, už zbývají jen ty bicí, pod kterými je znovu slyšet úvodní tón. Další věc Moje holka kalamita začíná podobně jako Sympathy for the devil od Rolling Stones. Ty akustické kytary se sem hodí. Je to veselejší písnička, ale náhle v refrénu dostává melancholičtější nádech. Následuje Než přijde dcera z diskotéky. Zase taková jednoduchá písnička, je vidět, že je pod ní podepsaný Petr Skoumal. Pro mě jedna z těch slabších (snad se nikoho nedotknu). Bicí mají zase obvyklou sílu, ale tady mi to trošku vadí, působí to rušivě. A konečně titulní píseň Nic ve zlým, nic v dobrým. Z alba je asi nejznámější a stala se Prokopovým takřka hitem. Začíná pěknými akustickými kytarami a působí měkce, ovšem v refrénu přichází náhlé ztvrzení zvuku. Je to pěkná tečka za veskrze podařeným albem.

Jak už jsem napsal, myslím ale, že Kolej Yesterday je o něco lepší, a tak hodnotím čtyřmi hvězdičkami.

Každopádně tento skvělý zpěvák ušel od soulových dob v šedesátých let a od pozdějšího Města ER pořádný kus cesty (ale správné?).