Marcelus - @ 29.10.2012 | #

Obecně se dá říct, že k sólové tvorbě muzikanta, jenž se proslavil v nějaké fakt dobré kapele, přistupuji a priori s určitým despektem. Nejlepší invenční léta má totiž ten dotyčný už za sebou a jeho novinky jsou často jen jakýmsi derivátem starých pecek a přihříváním sólokariérní polívčičky. V tomto případě však moje skepse dostala pěknou nakládačku…

Už samotný nápad udělat desku s duem Robert Plant + Alison Krauss (uznávaná bluegrassová zpěvačko-houslistka) je sám o sobě zajímavý, výsledek myslím ale překvapil úplně všechny. Svědčí o tom množství cen včetně 5 grammy v těch nejprestižnějších kategoriích – album roku, nahrávka roku a skladba/píseň roku!

A jaké tohle album vlastně je? Označit ho (jako kolega Adam) slovem country je podle mě trochu zavádějící. To je jako říct o Gentle Giant, že je to jakási rocková kapela. Já sám bych tuhle desku charakterizoval jako contemplative country rock. Různou měrou se v jednotlivých skladbách střetává Plantův rockový přístup s countryovým Alison Krauss – to vše podbarveno bluegrassovou instrumentací (hodně je využíváno banjo či housle). Klasickou bluegrassovou skladbu tu ale najdeme vlastně jen jednu. A proč contemplative? Většina skladeb se nese v klidném až meditativním duchu, čemuž ještě přispívá bubeník, který často používá jen kopák (či co to je za buben). Až si říkám, že na něm snad musel mít fotku tchýně nebo co :o) Přesto to zní skvěle a je to jedna z věcí, která toto album vyjímá z davu jiných.

Objevil sem na něm něco nového, jistou osobitost, kterou ještě neznám. Je to zkrátka plně vybavené prezidentské apartmá v pětihvězdičkovém hotelu PLAntZA s A.ndělskou K.urtizánou uvnitř.

Marcelus @ 30.10.2012 14:21:36 | #
To PaloM: A kdyby to nebylo od "hard rockera", díval by ses na to album jinak? Já mám právě pocit, že tahle „klidná“ poloha Plantovi strašně seděla už za Zeppelínů (III, IV) a byla dle mě hrozná škoda, že od toho folk rocku potom zase trochu upustili.

To hejkal: Tady si s tebou dovolím nesouhlasit. Ano, velmi tichá hudba to je, ale nepestrou bych ji rozhodně nenazval. Už jen když se mrkneš na seznam skladeb a jejich autorů >> odkaz u každé je napsán někdo úplně jinej. Nehledě na to, že se oba vokalisté dost střídají u kormidla a i ta směs rocku, folku a country je ve všech písních dost variabilní (instrumenty jsou na tom podobně).

To Matouš: Plant na tomhle albu přišel se skvělou, uhrančivou hudbou v kontemplativní poloze, která tak sluší muži jeho věku a zkušeností. Je to album pro ty, kteří už mají něco za sebou, právě ti totiž asi nejlépe ocení. Tady jsi to skvěle vystihl! Leckdy totiž vypadá dost smutně, když si nějakej dědoušek hraje na tvrďáckýho hardrockera nebo věčnýho rebela. Slovy hejkala, to je teprve úlet! Aspoň na mě to působí hrozně nedospěle.
Myslím, že moudrost: - Když jsem byl mladý, snažil sem se změnit svět. Dnes už jsem starší a moudrý, a proto měním sám sebe – tu platí beze zbytku.