Marcelus - @ 29.10.2012 | #

Obecně se dá říct, že k sólové tvorbě muzikanta, jenž se proslavil v nějaké fakt dobré kapele, přistupuji a priori s určitým despektem. Nejlepší invenční léta má totiž ten dotyčný už za sebou a jeho novinky jsou často jen jakýmsi derivátem starých pecek a přihříváním sólokariérní polívčičky. V tomto případě však moje skepse dostala pěknou nakládačku…

Už samotný nápad udělat desku s duem Robert Plant + Alison Krauss (uznávaná bluegrassová zpěvačko-houslistka) je sám o sobě zajímavý, výsledek myslím ale překvapil úplně všechny. Svědčí o tom množství cen včetně 5 grammy v těch nejprestižnějších kategoriích – album roku, nahrávka roku a skladba/píseň roku!

A jaké tohle album vlastně je? Označit ho (jako kolega Adam) slovem country je podle mě trochu zavádějící. To je jako říct o Gentle Giant, že je to jakási rocková kapela. Já sám bych tuhle desku charakterizoval jako contemplative country rock. Různou měrou se v jednotlivých skladbách střetává Plantův rockový přístup s countryovým Alison Krauss – to vše podbarveno bluegrassovou instrumentací (hodně je využíváno banjo či housle). Klasickou bluegrassovou skladbu tu ale najdeme vlastně jen jednu. A proč contemplative? Většina skladeb se nese v klidném až meditativním duchu, čemuž ještě přispívá bubeník, který často používá jen kopák (či co to je za buben). Až si říkám, že na něm snad musel mít fotku tchýně nebo co :o) Přesto to zní skvěle a je to jedna z věcí, která toto album vyjímá z davu jiných.

Objevil sem na něm něco nového, jistou osobitost, kterou ještě neznám. Je to zkrátka plně vybavené prezidentské apartmá v pětihvězdičkovém hotelu PLAntZA s A.ndělskou K.urtizánou uvnitř.

hejkal @ 31.10.2012 19:15:28 | #
Matouš - tak to v dohľadnej dobe skúsim nejako vyjadriť, aj s rizikom, že vyjadrenie pocitov slovami a racionalizačnými opatreniami môže viesť k chytaniu za slovíčka. Zatiaľ to zhrniem. Pozitíva - súhlasím s tým, že to Plantovi sedí, to bol dôvod, že som sa o ten album začal zaujímať potom, čo som počul klip (Gone, gone, gone). Rovnako súhlasím s tým, že dôstojne stárne a nesnaží sa o nemožné. Album má zaujímavý zvuk, to je bez debaty. Mínusy - skladby sú väčšinou ekvivalentom uspávaniek, rutinné aranžmány (tu husle, tam niečo iné) veselo potlačené, aby sa hlasy nemuseli namáhať, dôstojnosť za každú cenu, chýba mi tam niečo, čo by ma usadilo do kresla, že fíha, dávajú do toho všetko. Tento pocit sa ťažko opisuje a nesúvisí z minulosťou protagonistu a ani s tým, že je niečo pomalé, tiché a pod. Som na to citlivý, strašne veľa albumov sa týmto už desaťročia ubíja, profesionálne nahrávky vedome umravňované, len aby sa masy nezľakli. Album som si dnes pustil a sadol mi viac ako obvykle, dosť mi pripomína Norah Jones, tá má tiež príjemný prejav, jedna-dve skladby ako spestrenie sú fajn, akonáhle je toho na kope viac, nedokážem to vstrebávať, pretože sa tá príjemná odmeraná intimita stáva zdĺhavá. Neviem, či si z toho zmúdrel, niekedy nad tým podumám viac.