horyna - @ 04.10.2018 | #

Pokud posloucháte jednu a tu stejnou nahrávku několikrát denně, například třikrát po sobě, může to znamenat jednu z těchto variant:

a) Jste úplný magor.
b) Do sbírky vám přibyla novinka a vy se ji snažíte naposlouchat, co to dá.
c) Právě jste objevili poklad, o kterém sice víte, že ucházející úroveň má, ale doposavad to nebyl žádný exkluzivní kus. Najednou vám ale ta deska otevřela uši dokořán a vy nechápajíc zíráte, jak dobrá skutečně je.

V tomto případě je správně za c)! Jak píše progo-odborník Braňo ve své už deset let staré recenzi, skutečně se jedná o "genesisovský" klon. Ale čím víc se do nahrávky noříte, začne se tento zprvu handicap měnit ve výhodu. Ta deska vás naprosto jednoznačně vrátí mezi alba Trespass a Foxtrot velkých a pro většinu z nás i milovaných Genesis. Vokál Simone Rossettiho je dokonale gabrielovský, zvuk nahrávky moderně čistý až precizní, ale nástrojovou souhrou, nádhernými harmoniemi, celkovou šíří své melodiky a banksovským zvukem kláves dokáže dokonale vyčarovat iluzi, díky níž se domníváte, že se skutečně musí jednat o nevydaný materiál Hackettovy bývalé party.

Deska Vacuum není nikterak objevná a není jejím úkolem rozšířit svému posluchači hudební obzory. Ale já se ptám: je tohle za každou cenu potřeba? Někdy stačí totiž málo, jen upřímná radost, která vás při poslechu oné desky provází.

PaloM @ 04.10.2018 07:13:09 | #
horyna: :-))) zasmial som sa. Úvaha je logická, možno to vyskúšam, hoci klony nemám rád, ale život ma naučil, že "nikdy nehovor nikdy".
Dúfam, že to nedopadne so mnou v poradí b), a) (v úprave "jste z toho úplný magor") - a ku c) sa nedopracujem :-))
Ber to na odľahčenie.

Ale úplne vážne, bod c) sa mi už často prihodil.
Posledný odstavec je 100% pravda a trvalo mi viac rokov, kým som sa k tomu dopracoval.

The Watch sa možno nestane mojim favoritom, ale veľmi pekne ďakujem za zrelú úvahu. O hudbe napísať niečo výstižné, pravdivé a s humorom je oveľa ťažšie ako hudbu pochopiť.