Reakce na recenzi:

Cossack - @ 07.08.2012

Šesté studiové album německých metalistů Accept bývá některými lidmi považováno za jejich nejlepší. Tehdejší frontman Udo Dirkschneider o něm v jednom (dost) pozdějším rozhovoru prohlásil, že jde o zbytečně přeceňované album…

Pamatuji si dodnes, jak jsem v létě 1985 koupil na brněnské burze fungl novou desku, a pamatuji si taky naprosto přesně rozčarování, jež jsem zažil po prvním poslechu…
Natěšen oběma předchůdci "Restless And Wild" (82) a "Balls To The Wall" (83), které považuji za vrcholná díla skupiny a klasického heavy metalu vůbec, jsem rok a půl očekával další klenot, tak zvaně do třetice. Jak už vyplynulo, nedočkal jsem se, naštěstí však mé počáteční zklamání nebylo tak veliké, abych nahrávce neposkytl vícero šancí, tedy poslechů…
Postupně jsem jí začal přicházet na chuť, a i když se nikdy nezařadila po bok mých „acceptovských skvostů”, nepokládám ji za špatnou a čas od času si ji rád pustím.

A symbolicky, jako s celým albem jsem to měl také s úvodní a zároveň titulní skladbou "Metal Heart". Zprvu mi tam „vážnohudební výpůjčky” vyloženě vadily; ať už šlo o intro od Čajkovského, či sólo v podobě notoricky známé Beethovenovy „Pro Elišku”.
Hodně mi neseděl rovněž Udův zpěv, který zde je většinou zbytečně uvřískaný a mnohem méně pestrý, než bývalo na předchůdcích zvykem. Taky zvuk bicích se mi nezamlouval, a vlastně mohu říct – zvuk celkově.

Nebudu rozebírat jednotlivé písně, mimo jiné proto, že jsou celkem vyrovnané kvality. Vzpomenu jen jednu atypičtější, a to "Teach Us To Survive"; velice zvláštní skladba, se zajímavým celkovým vyzněním a až „jazzovým feelingem”… Nejdříve to pro mne byla nejslabší věc na albu, později (i dnes) asi nejsilnější.
I kvůli ní zaokrouhlím své tři a půl hvězdičky nahoru.