Petr Gratias - @ 15.02.2012 | #

Walk Into Light - to je nešťastné šlápnutí famózního Iana Andersona mimo cestu do hluboké kaluže. (Záměrně nepoužívám ostřejší a páchnoucí výraz).
Chladné, odosobněné....popravdě řečeno neznám ve svém okolí mezi mnoha příznivci Jethro Tull nikoho, kdo by tohle album vzal na milost. Ortodoxní fandové si album koupili ze setrvačnosti, aby mohli udělat další zářez na pažbu svého derringeru, že mají vedle Jethro Tull i sólové projekty multiinstrumentalisty Iana Andersona.....
Jestliže konec šedesátých let a většina let sedmdesátých byla Jethro Tull (a Andersonovi velmi nakloněná), dalo se očekávat, že nástup elektroniky a nového zvuku tuhle kapelu postaví do anachronického světla.
Kdby to nebyl Ian Anderson, dal bych tomu jednu hvězdičku za pracovní úsilí, takhle přidám jednu navíc....z úcty a respektu.
Každý kumštýř má právo na slabší období - to je vývojově normální - ale tady se z mého pohledu mělo od podobných ambicí ustoupit, protože to mohlo poškodit Andersonovu velmi dobrou uměleckou platformu....

Petr_70 @ 17.02.2012 22:39:00 | #
catcher: ač jsem tak již učinit nechtěl, na některé věci bych přeci jen rád zareagoval... Na svůj názor máme všichni samozřejmě právo, i když v případě Vetesseho s vámi nesouhlasím a to zcela zásadně. Já jsem naopak toho názoru, že právě s Vetesseho pomocí se Andersonovi podařilo vnést do hudby Tull nový rozměr, nový neotřelý zvuk, ale také vymanit se z určitého stylového klišé, do kterého se koncem 70tých let dostal… Tím mám na mysli zejména album Broadsword, který právě díky jeho širším, barvonosným, romantickým klávesovým plochám dostal kouzlo jedinečnosti.
Vámi zmíněná wikipedie také uvádí, že v současné době skládá mj. filmovou hudbu. Nevím.. neslyšel jsem, tak nebudu hodnotit, ale to s kým spolupracoval nemusí mít nutně na kvalitu jeho hudební produkce zásadní vliv.. Kromě toho není zdaleka jediný, koho něco podobného potkalo – stačí z našich hudebních luhů a hájů vzpomenout jména jako Lešek Semelka, Pavel Fořt či Ondřej Soukup…

A ještě jedna věc stojí za zmínku: Vetesseho přetáhli oba hlavní protagonisté Anderson a Barre od skupiny Rich And Famous a zřejmě oba dobře věděli proč...

Ale zpět k recenzovanému albu: padlo tady srovnání s některými alby té doby, mj. s 90125 kapely YES. Nevím... album jsem drahně let neslyšel, především proto, že mne nikdy neoslovilo a nikdy nelíbilo. Nicméně se mi velmi dobře vybavuje "Owner of a Lonely Heart". Tenhle laciný poprock není pro mne o nic menší žumpa, než produkce těch, jejichž jména jste měl zřejmě na mysli v souvislosti s Vetessem..
Ostatně stejný pocit jsem měl předloni na koncertě YES v rámci festivalu Rocková Olomouc, kdy jsem naplněn očekáváním musel většinu času poslouchat něco podobného a hlavou se mi honily myšlenky, zda to pánové neměli už v těch 80-tých letech raději zabalit.