Krokus / Hoodoo (2010)

Švýcarští AC/DC…tak takhle jednoduše jsem si zaškatulkoval legendární Krokus, s kterými jsem se poprvé setkal při albu One Vice At A Time. Pravda, poté jsem je ztratil ze svého zorného pole, abych se k nim po čase zase vrátil. Jejich desky z té doby mě ovšem už tak moc nepřesvědčily. A tak jsem se vrhnul spíše na jejich starší výtvory s tím, že už to asi lepší nebude. Když pak přišla nabídka zrecenzovat nejnovější počin nazvaný Hoodoo, řekl jsem si, proč to nezkusit. A jsem za toto rozhodnutí rád, protože Krokus s Hoodoo předkládají to lepší (v některých případech snad i nejlepší) ze své kariéry. Což ostatně dokazuje hned velmi slibný úvod v podobě „Drive It In“. A jakmile se do toho přidá Marc Storace, je jasno - staří dobří Krokus jsou zpět. Jinak řečeno, nic komplikovaného, prostě jen rock’n’roll. A jízda pokračuje s „Hoodoo Woman“, sice v poněkud umírněnějším tempu a s jižanským feelingem, ale pánové opět nezklamali. Na řadu přichází předělávka klasiky Steppenwolf „Born To Be Wild“. Hudebně dávám přednost originálu, zato pěvecky musím upřednostnit Storaceho. Jeho hlas dává této skladbě ty správné grády. V úvodu vzpomínané srovnání s AC/DC se zatím nejvíc projevuje v „Rock’n‘Roll Handshake“. A to především hudebně, hlasy Storaceho a Johnsona si jsou sice podobné, ale Johnson víc „skřehotá“, zatímco u Storaceho mi to přijde přirozenější. K tomu není co dodat. Následuje parádní balada „Ride Into The Sun“. Jsem v polovině alba a zatím ani náznak slabšího místa. Nezbývá než smeknout, protože v podobných kouscích jsou Krokus prostě sví. V případě „Too Hot To Handle“ se jedná asi o „nejslabší“ song desky. Ovšem chci zdůraznit ty uvozovky, protože nejde o odpad, ale o typickou skladbu, která prostě na první poslech nijak nevyniká. I o té další, nazvané „In My Blood“ stačí napsat standard. „Dirty Streets“ opět obsahuje všechno, na co jsme byli u Krokus zvyklí a ze syrově bluesové nálady lze i bez znalosti angličtiny vydedukovat, o čem se zpívá. U „Keep Me Rollin‘“ platí přibližně to samé, co jsem napsal u „Rock’n’Roll Handshake“. Obě skupiny by si mohly vyměnit repertoár a až na pár výjimek by rozdíl nikdo nepoznal. I když Krokus jsou asi nápaditější v aranžmá. Podobné skladby jako je „Shot Of Love“ rád poslouchám jednak kvůli jejich jednoduchosti, ale především kvůli údernosti. Nikde žádné kudrlinky, jen přímý tah na bránu. Na závěr přichází s „Firestar“ nejrychlejší kousek celé desky.
Shrnuto: Pánové si to i ve svém věku 100% užívají. Pro mě je to parádní návrat jedné hardrockové legendy, prostě jsem nadšen a dávám plný počet bodů.

» ostatní recenze alba Krokus - Hoodoo
» popis a diskografie skupiny Krokus