Animal Collective / Merriweather Post Pavillion (2009)

Animal Collective jsou skutečným zjevením na hudebním nebi 21. století - jejich těžko uchopitelná směs syrového freak folku, neo-psychedelie, samplů, výrazných-mnohdy až hypnotických rytmech (sem tam doprovázených nějakým tím živočišným skřekem) založených na nekompromisních beatech, které se střídají s jednoduchými atmosférickými vyhrávkami na akustickou kytaru a nějaké ty bubínky rozhodně nesedne každému (a věřím, že pro skalní rockery bude poslech jako kopnutí mezi nohy).
Právě tímto albem se nejvíce přiblížili mainstreamu, ale rozhodně se nedá mluvit o nějakému lacinému podbízení se rádiím (i když takovou My Girls si v něm představit dokážu). Alternativní scéna včele s Pitchforkem (podle nějž v roce 2009 nebylo lepšího alba) je miluje a velebí - Panda Bear je pro ně zázračným dítětem pod jehož rukama se všechno mění ve zlato…
Úvodní „ In the Flowers“ začíná poklidně, étericky s typickým bubláním a klokotáním někde v pozadí (ta pestrost a organičnost, kdy spousta naprosto cizorodých zvuků zahaluje tuto hudbu do jakéhosi tajemného oparu a dodává jim tu přitažlivou živočišnou přirozenost je pro Animal Collective typická). Mezitím se tempo někde v polovině skladby dramaticky zrychluje v divokém psychedelickém tanci…
U druhé skladby „My Girls“ jsem byl sám překvapen, jak moc se mi líbí tato na první poslech chytlavá, taneční, popová sexy skladba (ovšem opět s nápaditým a originálním rukopisem skupiny) líbí. Skutečně nezáleží na žánru – úplně stačí cítit tu upřímnou radost a nadšení muzikantů tvořící něco hlubšího a ne z prvoplánové snahy dostat „to“ do rádia a vydělat na tom nějaké drobné.
A další skladby rozhodně nezůstávají pozadu. Téměř každá má nějaký nápad a i když na první pohled to někdy vypadá nestravitelně a přehuštěně, tak jak říkají členové tohoto uskupení, tak se vlastně jedná o docela jednoduché skladby, které v podstatě všechny jdou zahrát pouze na akustickou kytaru. Těžko najít slabé místo. Sladká (možná až přeslazená) Bluish, šílená Guys Eyes nebo závěrečná hypnotizující, uvolněná a pohodová Brother Sport (pro mě vrchol alba) s úžasným klipem >> odkaz , kterou se nechám kdykoliv strhnout a nepřestávám se divit, jaký náboj se v ní skrývá. Animal Collective skutečně nejsou skupinou v pravém slova smyslu – spíš jen takovým volným sdružením hudebníků rozesetých v různých koutech světa, ale slovo „Animal“ sedí dokonale, protože i ve mě – velkém fanouškovi krásna a muzikantského umění progresivního rocku – tato hudba vyvolává pocit volnosti a živočišnosti, nabourává onu rutinu a pořádek všedních dnů a osvobozuje….
Osobně mám ještě raději album Feels z roku 2005, ale i tomuto albu musím dát jasných 5*

» ostatní recenze alba Animal Collective - Merriweather Post Pavillion
» popis a diskografie skupiny Animal Collective