Gabriel, Peter / Scratch My Back (2010)

Nebudu srovnávat tohle album s předchozí Gabrielovou tvorbou. Pokusím se zachytit svůj dojem z poslechu této desky. Tahle deska měla mít původně pokračování - umělci, jejichž písně Gabriel na tomto albu přehrál, měli vybrat písně z Gabrielových alb, nahrát svoje verze a z nich udělat jakési volné pokračování. Víme už, že věc dopadla zcela jinak a Gabriel si na příštím albu New Blood svoje písně přepracoval sám ve stejném hudebním duchu jako je Scratch my Back.

První dojem: Překvapení do jak odlišných žánrů Gabriel sáhl při výběrů písní. A řeknu rovnou, že to bylo překvapení příjemné, že se neomezoval žánrově.

Album se sestává z orchestrálních aranží. Celé je symfonické - žádné kytary, žádné bubny, žádné klasické nástrojové obsazení, jen klasický symfonický orchestr.

První poslech a několik následujících dalších, byl prostě ohromující! Emocionální bomba! Orgiastický zážitek. Celé to zní jako nějaká zvláštní vážná hudba. Gabrielova interpretace skladeb jiných umělců je naprosto nečekaná a vysoce originální. Nejprve například vůbec nepoznáte, že Heroes je Bowieho Heroes. Ale to není vůbec podstatné. Počínaje touto skladbou nasedáte na kajak kolem mléčné dráhy! Nedoporučoval bych tohle album nikomu, kdo zrovna prožívá ve svém osobním životě něco těžkého, protože téměř každá skladba má sílu rozplakat i protřelého citového vyděrače. Co od počátku fascinuje na téhle hudbě, je práce s tichem. Symfonický orchestr činí známé skladby nejen křehčí, ale i vážnější, jaksi vznosnější. Řekl bych, že je až "zvesmírňuje" a dostávají o několik rozměrů navíc. Prožitek z této hudby je pak opravdu ekvivalentní tomu, jako byste poslouchali například Beethovena. Gabrielův přednes v Heroes, způsob, jakým zpívá: We can be heroes, způsob jakým zpívá slovo "heroes" má v sobě všechnu křehkost a fatalitu, jako by právě vyslovoval podstatu, páteř, každého hrdiny, každého hrdinského příběhu. A navíc - v případě tohoto příběhu jde o prostou lásku. Myslím, že na charakteristice této písně mohu ukázat i tvářnost celého alba. Myslím, že je zbytečné tu rozebírat zvlášť každou píseň. Absolutním dramatickým vrcholem, kterému nechybí katarze, je píseň My Body Is a Cage od Arcade Fire. Už originál je velmi povedenou a vygradovanou skladbou. Ale řekl bych, že Gabriel tady originál překonal - to je erupce emocí! Abych jenom nechválil: The Power of The Heart mně v tomhle provedení přijde s odstupem času jako takový skoro kýčovitý popík, jako nadbytečné dolování emocí z posluchače. Soukromě tuhle skladbu teď už přeskakuju. Nepochopil jsem ani úplně, proč tolik lidí cení z téhle desky hlavně skladbu The Book of Love (snad že je od Magnetic Fields...?), ale budiž.

Jaký je můj převládající pocit z tohoto alba: Tahle hudba osloví anděla v člověku. Je to chvílemi opravdu něco nadpozemského. Tahle hudba má příběh. A přes žánrovou různorodost původních verzí se Gabrielovi podařilo zcelit je v naprosto originální a inteligentní kompakt.

» ostatní recenze alba Gabriel, Peter - Scratch My Back
» popis a diskografie skupiny Gabriel, Peter