Queen / A Kind of Magic (1986)

Teď když začínám psát recenzi, nemám ponětí, kolik týhle placce dám. Moc často si ji nepouštím. Je to pro mě tak půl na půl. Líbí-nelíbí? Projedu to tedy od začátku.

One Vision se mi líbí a moc. Výborný, stadionový rock, pěkně rozpalující a ne nadarmo úvod ke koncertům Magic Tour. I kind of Magic- to se už nedá poslouchat, ale za to skupina nemůže, nebo aspoň vědomě. Následující dva slaďáky taky nemusím. V tom prvním mě nikdy nic moc nechytlo a umím si ho představit jako kulisu, při romantickém večeru s dívkou, u skleničky vína. K tomu se hodí, jinak neudrží zcela moji pozornost. Stejný případ Pain Is So Close To Pleasur, taky neudrží moji pozornost.
Friends Will Be Friends i když je to klasická Queenovka s velkými sbory, nikdy mi neseděla a to nemluvím o ohratelnosti. Přišla mi vždy protivná a příliš vlezlá.
I když už toužím po nějaké říznější skladbě, Who Wants To Live Forever mi to vynahradí. Tady se už začíná opět něco dít a závěrečné klávesové vybarvování je už jen pověstným klidem před pořádnou bouří.

Závěrečná trojice skladeb je to nejlepší, co Queen nahráli v 80. letech a srovnatelné s předchozí dekádou.
Gimme The Prize je už jasné od počátku, že je Mayovým dílem. rychlejší prsty než dřív, řízný zvuk kytary. Jako by si půjčil kytaru, i prsty od Judas Priest. Freddie to taky pořád umí rozbalit.
Taylor se zas předvedl s Don’t Lose Your Head, která pěkně šlape a taky si s ní pořádně pohráli. Oproti jeho strnulým hitům za poslední dva roky, je to od něj zas nářez.
Princes Of The Universe je už závěr jak má být. Klasická Queenovská složitost, pompéznost, bombastičnost, změny rytmů, nálad, perfektní kytara, chvílemi dominantní ku prospěchu věci, Freddie je opět nenahraditelný a chvílemi mocné palby bicích. A to všechno v pouhých třech minutách a půl! Queen jsou zpět!

Jen díky tomuto závěru dávám 4 hvězdy, jinak zbytek (až na dvě vyjímky)je srovnatelný s průměrem 80. let.

» ostatní recenze alba Queen - A Kind of Magic
» popis a diskografie skupiny Queen