Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Co právě čtu

loutkář Cvak - 09.11.2023 19:49:19 #

Ed Vulliamy: The War Is Dead, Long Live the War – Bosnia: The Reckoning Můj člověk. Viděl jsem ho na bezpočtu koncertů Johna Calea (nemusíte vědět, kdo to je, ale na první pohled je jasné, že to někdo je), četl jsem řadu jeho článků o Caleovi, později zkusil i jeho běžná témata (válečné zločiny, sicilská mafie, drogové kartely, dokonce fotbal, já a fotbal!; Vulliamyho noviny mají rozsáhlý archiv, občas se tam ponořím) a zjistil, že za to stojí cokoliv, čeho se kdy dotknul. Umí psát jako nikdo jiný. A pak: když před ním zmíníte, že jste z téhle země, hned na vás vysype haldu jmen a názvů a podrobností, že se až stydíte, že o své zemi nic nevíte. A pak znalosti hudby, Dvořák a Šostakovič a Hendrix, toho v mládí dokonce viděl. S mnohými hudebníky jsem se po přečtení jeho textů nejen smířil, ale jak jsem je začal vidět v jiném světle, začal jsem je(jich hudbu) mít i dost rád. Tohle ale není o hudbě, i když ta je samozřejmě přítomná všude. Tohle není ani o válce, naštěstí. Válku rád nemám (ano, někteří mají). Autor také ne: "Unlike many war correspondents, I hate war" (s. XXI). Jinými slovy: "I was never a 'war junkie'; I detested the war" (s. 88). Pokud hledáte informace o válce, bojích, zbraních, vojácích, strategiích, politice (nebo o čem tak běžný válečný fanoušek sní), hledejte jinde. Tohle je také jiná kniha než ta, která kdysi (ještě za války) vyšla v češtině. Ta vznikla přímo v té době a soustředí se přímo na ty události (byť opět: ne na válku). Reckoning (což je záludné slovíčko, v zásadě vypořádání se s něčím, ale je to trochu složitější [s. XL]) je o tom, co se stalo v následujících dvaceti letech: o konci války, Haagském tribunálu, osudech lidí. O lidech z obou stran, o "obyčejných" (uvozovky) lidech a těch "nejvyšších", ale jak Vulliamy připomíná zdaleka nejen v této knize, je nutné rozlišovat mezi objektivitou a neutralitou. Jestli k tomu reckoningu došlo nebo nedošlo.* ××× Vulliamy žil v Římě, pracoval jako dopisovatel pro The Guardian, psal o korupci, zločinu, fotbalu, a občasně měl dohlížet na dění v sousední Jugoslávii. V roce 1991 dostal úkol zjistit, co se děje ve Slovinsku – a v tu chvíli se stal válečným reportérem, který občasně dohlíží na svůj byt v Římě. V srpnu 1992 odhalil síť koncentračních táborů, o kterých sice mnozí věděli už o pár měsíců dřív, ale úřady je přehlížely (hodně zjednodušuji, s. 42 a dál). Vulliamy snad ty nejhorší scény do knihy vůbec nezařadil, ale kapitoly věnované haagskému soudu obsahují tolik zla ... popisy mučení ... Všechny filmové i literární horory jsou komedie, tak je beru. Tohle není komedie. Nic pro slabé povahy. Ani silné. ××× P.S.: Doporučuju film Official Secrets (2019) s Keirou Knightley v hlavní roli, Vulliamyho v něm hraje Rhys Ifans. Je to o úplně jiném případu, on je tam jen vedlejší postava, ale člověk si o něm udělá dobrou představu. ××× * Ne. Tahle kniha je přes deset let stará, ale ani dnes: ne. Dočkáme se někdy aktualizovaného vydání? Ta kniha to nepotřebuje. Historie ano. (V Německu k reckoningu po WWII došlo v mnohem kratší době.)