Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Hranice hudby

balu - 03.11.2022 23:07:56 #

Judith - bonusy a malusy jsou jen špička ledovce ... V devadesátých letech se rozvinula snaha producentů hudebních nosičů ( cédéček ) využít možnosti záznamu - 80 minut co nejvíce. Smysl to dávalo při tvorbě nových samplerů, nebo live záznamů. Pak přišla další vymoženost, umístit dvě řadová alba z vinylové éry na jeden nosič. A to jistě sběratelé ocenili. Mezitím kapely a interpreti začali využívat možnosti delšího záznamu pro nová alba na cca 60 až 70 minut. Jenže to už se začalo promítat do celkové kvality hudební výpovědi umělců na daném nosiči. V průkopnické éře moderní hudby - zhruba do poloviny 70tých let bylo nutné uvažovat dle formátu LP o záznamu cca do 45 minut. A v té době vznikaly nahrávky, které dnes označujeme jako Classic rock a přitom šlo téměř vždy o jedno Lp. I ta největší jména měla na svém kontě maximálně jedno 2Lp ( myslím studiové nahrávky ). A pak se zejména někteří neoprogrockoví umělci začali vyjadřovat řadovými 2Cd záznamy opakovaně. To už jsem přestal chápat, protože šlo většinou o tracky 15 a více minut. To by vlastně v předchozí éře znamenalo tvořit na ploše 3Lp nebo 4Lp. O smysluplnosti takto dlouhých řadových alb jsem si nic pozitivního nikdy nemyslel. Toto je můj názor, nikomu ho nevnucuji, ale chtěl jsem ho vyjádřit.