Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Co právě čtu

Apache - 06.12.2023 20:18:53 #

Judith & chimp.charlie: Taky nemám rád nedobrovolné zavření v malém prostoru. Mám vlastně rád co největší prostor kolem sebe. Třeba když v létě sedím na pivu na zahrádce, mám to rád s výhledem do dáli, nejlépe s horama na obzoru. :-) Co je pro mě ale ještě větší hrůza, jsou výšky. Výšky absolutně nesnáším - rád stojím nohama na pevné zemi. Nemohl bych se třeba dívat na ten film jak tam chodí ten chlap v té obří výšce po provaze (nevím co je to za film, není to moc staré). To bych nesnesl. Klasických situací má horror spoustu, ale co se mi na tom líbí, je...  A teď jsem vlastně přišel na to, proč nemusím komedie. Tam je totiž vždycky snaha, aby to bylo humorné od začátku do konce, pořád.  No a takhle to v životě nechodí a proto tomu nevěřím. A když tomu nevěřím, tak mě to nebaví. Kdežto v (dobrých) horrorech to je málokdy tak, že začne film a hned tam máš terror od začátku až do konce. Ne, kdepak, tam musí být určitá gradace. Většina (dobrých) horrorů dokonce zpočátku ani jako horror nevypadá. Prostě ten strach nebo nějaká neobvyklá věc, která to všechno spustí, musí diváka zaskočit, překvapit stejně jako hrdiny filmu, aby tomu uvěřil a uźil si to s nimi. :-) A to je postup, který připomíná mnohem víc skutečnost. Kdežto komedie se často snaží být jakože haha hihi od začátku do konce, pořád se tam na sebe přihazujou frky a tak to prostě nechodí. Ještě dlužno dodat, že v posledních deseti, dvaceti letech už se netočí ani moc dobrých horrorů. A často je na vině to, že se tvůrci snaží od začátku udeřit na diváka s tím POZOR, TOHLE JE HORROR! Je to pokud možno co nejtemnější od prvního záběru a člověk nemá vůbec ten prostor se do toho vžít, takže je to za chvíli pruda. A to nemluvím o těch bafacích záležitostech, které vymyly mládeži mozky natolik, že si od té doby myslí, že u horroru se musí člověk lekat. :-) Přitom toho leknutí je navíc obvykle dosaženo tak, že do ticha náhle zahřmí extrémně hlasitý zvukový efekt nebo hudba, takže se člověk prostě leknout musí. Panebože, o něčem takovém horror vůbec nemá být. Všechno se musí umět. A teď to vypadá, že dobré komedie a dobré horrory patří spíš minulosti. Ale i u těch starých komedií se podle mě často dělá ta chyba, že se tam od začátku tlačí s humorem na pilu, místo aby to mělo nějakou uvěřitelnou gradaci. I když je to samozřejmě určitě u různých komedií různé. Ale tak já taky nejsem přes komedie žádný znalec. Samozřejmě, že některé ty prvorepublikové a protektorátní komedie jsou hodně fajn, Co se mi strašně líbí, je třeba Cesta do hlubin študákovy duše. Ale tam je to právě uděláno tak, že je to uvěřitelné, víc ze života a má to nějakou svoji zajímavou gradaci. Nebo co se týče amerických komedií z 80. let, tak pro mě právě Návrat do budoucnosti nebo Na Hromnice o den více, jsou naprosté pecky. Jenomže tam se právě taky dobře pracuje s tou gradací plus oba filmy jsou mixnuté fantastikou, což když se dělá dobře, je pro mě zábavné vždycky. A ještě se teda v obou filmech pracuje s osudovostí, opravdu tam o něco velkého jde. No a to je zase něco, co mě hodně baví. A tady už se zastavím, protože bych na tohle téma taky mohl rozumovat donekonečna. :-) PS pro Judith: Dřív jsem to nechápal, ale spousta lidí to má tak, že se do něčeho moc vžije a proto horrory nedává. O té panické atace jsem dříve neslýchával, teď už trochu častěji, ale pořád si to neumím úplně dobře představit. Neměli by mít lidi takové záchvaty spíš ze skutečných situací, které se jich přímo dotýkají než z výtvorů jako jsou filmy? Já se třeba nebudu dívat na film, kde někdo dobrovolně jen tak pořád chodí po laně v tisíci metrech. Ale kdyby mě už někdo se na to donutil dívat, tak bych to přetrpěl, stejně jako jsem zamlada musel přetrpět práci ve výškách nebo později cestu letadlem. Takže ty panické ataky, tomu nějak moc nerozumím. Ale věřím, že existují, když to říkáš ty. :-)