| Je to možná s podivem, ale přestože jsem strávil nějakých 11 let v knihovně, tak jsem zdaleka neměl tolik času na čtení, jako když teď dojíždím za prací do Prahy. Ta cca hoďka z Loun je přímo dělaná k různým organizačním věcem, jako jsou koncerty, které dělám, nebo právě ke čtení. Takže spácím dluhy některým svým oblíbencům ze střední a čtu knihy, ke kterým jsem se tehdy nedostal. Takže teď to byl Kurt Vonngut a jeho Sirény z Titanu. Strašnej mazec, který nemá smysl tady zkoušet ani nastínit, protože by byla škoda tuhle geniální fantasmagorii jakkoli prozradit. Pečlivě vystavěný příbeh se pomalu rozplétá směřuje k totálně absurdnímu finále. Během čtení Vás často napadá, že Vás autor především tahá za nos a ono vyústění je tak trochu podělem na čtenáře, který se ale jen těžko může odtrhnout, protože je to fakt nářez. Různými typy podělů totiž procházejí všechny postavy. Satira, sci-fi, fiktivní dokument a ještě více, to vše najednou. >> odkaz |
